ČESKO – Porucha autistického spektra je dnes pojem, o němž panuje alespoň základní povědomí. Podle studie Národního ústavu pro autismus NAUTIS pak s touto diagnózou v Česku žije cca 1,5-2 % lidí a každý rok se narodí cca 1 000 – 1 500 dětí, u nichž je porucha autistického spektra následně diagnostikována. Dle analýz ale počet těch, u kterých tuto poruchu lékaři odhalili, postupně roste, a to již od 80. let. Zatímco v roce 1985 bylo v české populaci zaznamenáno 0,04 % případů, v roce 2014 již 2,25 %. Čím je nárůst způsoben? A jaké jsou vůbec „příznaky“ toho, že by dítě mohlo poruchou autistického spektra trpět?
Nárůst počtu nově stanovených diagnóz týkajících se poruchy autistického spektra vzrost i v posledních letech, dle dat NAUTISu ještě v roce 2018 lékaři diagnostikovali cca 1 000 dětí ročně, aktuálně je to o pět se více. Odborníci ale upozorňují, že se nejedná o nárůst výskytu poruchy, ale jednoduše o výsledek stále se zlepšujících diagnostických postupů. „Myslíme si, že nárůst diagnostikovaných není způsoben tím, že by dětí s poruchou autistického spektra přibývalo, ale spíše tím, že jsou dostupné lepší diagnostické nástroje a screeningy. Každý rok totiž i věk diagnostikovaných lehce klesá,“ vysvětlila speciální pedagožka a terapeutka Lenka Bittmanová, která působí v NAUTSu. Dle jejích slov jsou lépe informovány také pedagožky ve školkách, mohou si všimnout odlišností a upozornit rodiče.
Čeho si všímat?
„Děti se vyvíjí velmi různě již od raného věku, první odlišnosti se ale projevují v komunikaci, ve hře a ve způsobu navazování kontaktů s vrstevníky,“ objasnila Bittmanová. Ovšem i v případě, že rodiče sami nevědí, nač se zaměřit, nápomocný může být i již zmiňovaný screening. Ten probíhá u dětských lékařů mezi 18. a 24. měsícem věku dítěte a má podobu dotazníku pro rodiče. Výsledky pak naznačí, zda je u dítěte zvýšené riziko dané diagnózy. Rodiče, kteří mají určité podezření, že by jejich dítě mohlo poruchou autistického spektra trpět, tak získají jistotu poměrně brzy. I v tomto případě navíc platí, že čím dříve diagnóza přichází, tím lépe. „Čím dříve se odhalí, že dítě potřebuje odlišný přístup, tím lépe se s tím pracuje. Dítě nejprve získá podporu v rámci rané péče, do rodiny může přijít pomoci odborník, který poradí s výchovou, jak rozvíjet sociální dovednosti, některé děti se učí hrát si. Čím je intervence dříve, tím lépe,“ shrnula také Bittmanová.
Vzdělávání dětí s poruchou autistického spektra
Dle odborníků neexistuje „modelový příklad“ člověka s poruchou autistického spektra. Jelikož se tedy může projevit u každého různě, diagnóza rozhodně neznamená, že by dítě mělo potřebovat nutně speciální vzdělávání. I to ale v některých případech vstupuje do hry.
Tzv. přípravný stupeň speciální ZŠ nabízí dle statistik MŠMT v Česku 34 škol. Do jedné třídy přípravného stupně může docházet maximálně 6 dětí, většina potřebuje individuální přístup. Kromě vyučující je obvykle třeba přítomnosti jedné či dvou asistentek, přičemž cílem tohoto vzdělávání je připravit děti na začlenění do běžného života: děti se učí samy najíst, obléct, pozdravit. Některé děti, které do tohoto přípravného stupně nastoupí, mohou pokračovat i do běžné školy, tu pak navštěvují všechny ostatní děti, které poruchou autistického spektra trpí. „Zásadní pro to, zda bude dítě pokračovat v běžné škole, nebo ve speciálním vzdělávání, je přidružené mentální postižení. Je-li intelekt dítěte v pořádku, není důvod, proč jej nevzdělávat v běžné škole, nic jiného nakonec ani legislativa neumožňuje. Pokud je přítomno mentální postižení, běžné vzdělávání přínos nemá a je naopak vhodný speciální proud,“ uzavřela Bittmanová.