Pro Lucii Kubínovou půjde už o pátý světový šampionát. Ten letošní pro ni bude výjimečný. Odehraje se v Ostravě před domácím publikem. „Zahrát si doma před rodinou, přáteli a českým publikem je asi to nejvíc, co může sportovec zažít. V šestnácti jsem na prvním velkém šampionátu hlavně sbírala zkušenosti. Dnes už mám v týmu jinou roli a snažím se pomoct i mladším hráčkám,“ říká Kubínová.
K hokejbalu ji přivedl soused z paneláku
K hokejbalu se přitom dostala víceméně náhodou. Vyrůstala v paneláku plném dětí, s tátou chodila fandit hokeji a předtím vystřídala několik různých sportů. Ve třinácti letech ji na trénink přivedl soused. „Když jsem s hokejbalem začínala, asi nikdo nevěřil, že u něj zůstanu. Před ním jsem totiž vystřídala hodně sportů. Hokejbal mě ale chytil, a když táta viděl, že mě baví a trénuji víc a víc, koupil mi lepší hokejku. Tehdy jsem si určitě nepředstavovala, že si jednou zahraju mistrovství světa doma v Ostravě,“ vzpomíná.
První velký šampionát zažila už v šestnácti letech v Pardubicích, kde český tým vybojoval zlato. Následovaly juniorské reprezentační starty, mistrovství světa v Kanadě a ve Švýcarsku. Ostrava, kde se bude hrát od soboty 20. do neděle 28. června, pro ni bude pátým světovým šampionátem.
Pracuje na vodoléčbě, kde se stará o malé bojovníky
Vedle vrcholového sportu vede Lucie Kubínová úplně obyčejný život. Každé ráno nastupuje do práce v Sanatoriích Klimkovice jako lázeňská, kde se stará o pacienty na vodoléčbě, vanách, vířivkách a obkladech. Nejblíže má podle svých slov k dětským pacientům. „Když jsem sem nastoupila, nebylo pro mě jednoduché vidět děti po vážných diagnózách nebo úrazech. Postupně jsem ale zjistila, jak moc jim lázeňská péče pomáhá. Těší se na procedury, dělají pokroky a vracejí se sem rády,“ popisuje.
Právě práce v lázních jí podle vlastních slov změnila pohled na život. „Myslím, že zdraví lidé si často neuvědomují, jaké štěstí mají. Denně potkávám děti a rodiny, které řeší mnohem těžší věci, než jestli se vyhraje nebo prohraje jeden zápas. Když člověk vidí, co všechno musí překonávat, začne se na spoustu věcí dívat jinak. Hodně mě to naučilo,“ říká Lucie Kubínová.
Náročný pracovní režim kombinuje s každodenní sportovní přípravou. Směna jí obvykle končí kolem půl čtvrté odpoledne. O půl hodiny později už často stojí ve fitku nebo na hřišti. Tréninky, zápasy i reprezentační srazy musí přizpůsobovat pracovnímu režimu. Kvůli reprezentačním povinnostem si někdy bere i dovolenou. „Ráno jsem v práci, odpoledne mířím buď do fitka, nebo na hřiště. Snažím se každý den něco dělat. Dostat se do nominace na domácí mistrovství světa nebylo vůbec jednoduché, takže Ostrava pro mě byla obrovskou motivací,“ přiznává.
Kolegyně se chystají jet fandit
Na mistrovství nebude Lucii fandit jen rodina. Podpořit ji se chystají i kolegyně z vodoléčby, které si nechaly vyrobit fanouškovská trička se jménem Kubínová a číslem 13 a vyrábějí transparenty. Některé z nich se chystají přímo do hlediště. „Lucka tomu obětuje spoustu času a energie. V práci vidíme, jak náročné je skloubit zaměstnání s vrcholovým sportem. Proto jsme se rozhodly ji podpořit i mimo lázně. Některé z nás si berou dovolenou, abychom mohly být na všech zápasech. Ať už to dopadne jakkoli, budeme jí fandit až do poslední minuty,“ říká Michaela Burková, Lucčina kolegyně z vodoléčby a jedna z jejích nejbližších kamarádek.
Mohlo by vás zajímat
Dětem v lázních ukáže, jak se hokejbal hraje
Na podporu reprezentace se chystají i samotná Sanatoria Klimkovice. Český tým totiž během mistrovství zamíří v úterý 23. června odpoledne do lázní za regenerací. Hráčky se tady odpoledne setkají s dětskými pacienty, kterým představí hokejbal a společně si jej s dětmi i vyzkouší. „Děti se mě často ptají, jaký sport hraju. Těším se, že jim ho teď budeme moct ukázat i v praxi. Doufám, že si ten den společně užijeme,“ dodává Lucie Kubínová.
Letošní mistrovství světa bude pro Lucii Kubínovou výjimečné ještě z jednoho důvodu. V den semifinále, které se hraje v pátek 26. června, oslaví 26. narozeniny. A jaký dárek by si přála nejvíc? „Asi je to jasné. Nejhezčí by bylo zlato,“ usmívá se.
