Nejstarší odkrytá zdiva patřila západnímu křídlu manufaktury Johanna Gottlieba Schäffera. Ten zde vyráběl jemná sukna a vlněné zboží. Poté jeho podnik zkrachoval a větší část továrny zničila mladší zástavba.
Díky pilné práci můžeme předpokládat, jak to vevnitř vypadalo. Kotelny měly cihlovou podlahu a byly několikrát přesunuty. Ostatní místnosti byly s podlahou dřevěnou. Doložitelné je i bílení vápnem, což znamenalo jediné. Buď šlo o sklady surové vlny či balírny chráněné proti plísní a hmyzem, nebo o prádelnu, kde vápno regulovalo vlhkost. Výzkum zachytil minimálně čtyři vápenné jámy.
Během druhé poloviny 19. století byla továrna zbourána a rozdělena na dvě parcely. Ve východní části vznikla novostavba, která zanedlouho ustoupila skladišti B Severní dráhy císaře Ferdinanda (dnešní Malá Amerika).
„To tehdy patřilo k absolutní technologické a logistické špičce Rakouska-Uherska. V současné době zkoumáme situace, které se dochovaly pod novověkou zástavbou. Koryto vodoteče s množstvím dřev, jámy i jamky, kamenné i vydřevené studny a mnoho dalšího,“ stojí na stránkách archeologů.
