Vyplul hledat nové země i bohatství
V 17. století zůstávala rozsáhlá část jižního Tichého oceánu Evropanům neznámá. Nizozemská východoindická společnost proto vyslala zkušeného mořeplavce Abela Tasmana, aby prozkoumal dosud málo známá území a prověřil možnosti nových obchodních cest. Výpravu zajímalo také to, zda se v jižních mořích nachází rozsáhlá pevnina s využitelnými přírodními zdroji. Tasman se na cestu vydal v srpnu 1642. Podporoval ho generální guvernér Nizozemské východní Indie Anthony van Diemen, který v nových objevech viděl příležitost k rozšíření nizozemského vlivu i obchodu. Kapitán měl k dispozici dvě lodě a posádku, kterou čekala dlouhá plavba do neprobádaných končin.
Bouře ho zahnaly k neznámému pobřeží
Dne 14. srpna 1642 vyplul Tasman z Batávie, dnešní Jakarty v Indonésii. Zamířil nejprve na západ k ostrovu Mauricius, kde doplnil vodu a zásoby. Poté se vydal na jih a následně zamířil na východ, do chladných a bouřlivých vod jižního oceánu. Plavba nebyla jednoduchá. Silné větry, mlha a rozbouřené moře vystavovaly lodě i jejich posádky neustálému nebezpečí. Námořníci museli překonávat únavu, chlad i nejistotu, protože nikdo přesně nevěděl, co je čeká za obzorem. Dne 24. listopadu spatřili pevninu. Tasman ji pojmenoval Van Diemenova země na počest svého nadřízeného. Netušil, že ostrov jednou ponese jeho vlastní jméno a bude známý jako Tasmánie.
Našel ostrov, ale neodhalil všechna jeho tajemství
Pobřeží nabízelo první náznaky dosud nepoznaného světa. Námořníci si všímali vysokých stromů i stop, které mohly svědčit o přítomnosti místních obyvatel. Pro evropské členy výpravy bylo zdejší prostředí cizí a mnohé si vysvětlovali pouze podle vlastních představ. Počasí však zůstávalo nevyzpytatelné a Tasman se rozhodl pokračovat dál na východ. Jeho výprava tak zamířila k další zemi, jejíž existenci Evropané dosud neznali z přímé zkušenosti.
U Nového Zélandu narazil na odpor
Mohlo by vás zajímat
Dne 13. prosince 1642 spatřili námořníci pobřeží dnešního Nového Zélandu. Tasman zemi původně pojmenoval Staten Landt. O několik dní později jeho lodě zakotvily v zátoce, kde se s nizozemskou výpravou poprvé setkali místní Maorové. První kontakt provázela nedůvěra. Obyvatelé oblasti Ngāti Tūmatakōkiri sledovali podivné lodě a snažili se zjistit, kdo připlul k jejich pobřeží. Ani jedna strana nerozuměla řeči té druhé a neznala její úmysly. Následujícího dne však napětí přerostlo v násilí. Jedna z místních kánoí narazila do nizozemského člunu a při následném střetu zahynuli čtyři členové Tasmanovy posádky. Nizozemci se stáhli na své lodě a oblast opustili. Tasman místo pojmenoval Zátoka vrahů. Dnes se nazývá Golden Bay.
Pro Maory šlo o obranu jejich vlastního území před neznámými příchozími; pro nizozemské námořníky o krvavé setkání, které ukončilo možnost bezpečně prozkoumat zdejší pobřeží. Tasman na Nový Zéland vůbec nevstoupil.
Pokračoval přes Tichý oceán
Po tomto střetu se výprava vydala dále na sever a severovýchod. V lednu 1643 dorazila k ostrovům Tonga, kde námořníci získali zásoby a vodu. Později spatřili také ostrovy Fidži. Tasman tak pokračoval v mapování oblastí, které byly pro Evropany stále z velké části neznámé. Po měsících na moři se jeho lodě v červnu 1643 vrátily do Batávie. Výprava nepřivezla očekávané poklady ani zprávy o bohatých nalezištích drahých kovů. Přinesla však něco jiného: nové poznatky o jižním Pacifiku a zemích, které se postupně začaly objevovat na evropských mapách.
Jeho jméno zůstalo na mapě světa
Tasmanova cesta nebyla bez nebezpečí ani bez tragických následků. Přesto se stala významnou kapitolou dějin mořeplavby. Jeho jméno dnes nese Tasmánie i Tasmanovo moře, které odděluje Austrálii od Nového Zélandu.
Pro nizozemskou společnost nemusela výprava splnit všechny původní obchodní naděje. Z historického hlediska však přinesla důležité geografické poznatky a rozšířila evropské znalosti jižního Pacifiku. Za každou nově zakreslenou čárou na mapě přitom stál skutečný svět, který už dávno obývali lidé se svou vlastní kulturou, historií a právem na domov.
