Tehdy, v roce 1983, si všechny muzikanty Pražského výběru odvezli příslušníci tehdejšího „Sboru veřejné bezpečnosti“ a nechvalně známé StB přímo z koncertu k výslechu na služebnu v Hradci Králové. Bezprostředně poté následoval naprostý zákaz činnosti této hudební skupiny. Čtyřicet let poté, respektive v pátek 22. září, se Pražský výběr vrátil na místo činu. Sál nyní přirozeně vypadá úplně jinak, vzpomínky však zůstaly. O ty se před koncertem podělili protagonisté večera v původní historické sestavě s posluchači na besedě v kavárně Filharmonie.
Samotný koncert byl velkolepý. Pražský výběr neztratil nic na své hudební i zvukové originalitě. Elán a nasazení hudebníků bylo absolutní. Koncert navštívili i mnozí pamětníci této neslavné události před čtyřiceti lety. Sepjetí účinkujících a publika bylo opravdu cítit. „Vše odpuštěno Hradec Králové,“ zvolali několikrát žertem známí rockeři Pražského výběru při děkovačce. Naopak, sál Filharmonie Hradec Králové se nyní podle jejich vlastních vyjádření, stane nejoblíbenější koncertní „štací“ Pražského výběru.
Pražský výběr přijel v plné sestavě Michael Kocáb – zpěv, klávesy, Michal Pavlíček – sólová kytara, Vilém Čok – basová kytara, zpěv, Jiří Hrubeš – bicí a Klaudius Kryšpín – bicí. První čtyři muzikanti zde byli i při památném koncertě v roce 1983, tehdy se sál jmenoval Reflektor a hudební produkce se zde střídala s promítáním filmů v kině. Nynější technické a akustické možnosti rekonstruovaného sálu Filharmonie jsou samozřejmě nesrovnatelné. Koncert Pražského výběru tak i díky tomu vyzněl velmi dobře a charakteristický zvuk kapely zůstal zachován. Veškerému zpívanému textu bylo velmi dobře rozumět. Kdo chtěl, mohl sledovat i titulkovací zařízení.
Podstatný byl ovšem hudební obsah a jeho interpretace. Posluchači měli možnost poslechnout si za dvě hodiny všechny nejznámější skladby Pražského výběru – Tatrman, Na václavském Václaváku, Sbal si to svý ráno, Pražákům těm je hej a další. Z novějších písní bylo možné slyšet Tajtrló nebo Aeroplán. Závěr koncertu ozdobila Reminescence, kterou Pražský výběr až tak často nehraje. Skvělá rocková show měla úžasné tempo a „řemen tak za celý večer nikdy nespadl“. Bylo na první pohled vidět, že muzikanty to velmi baví. Michael Kocáb byl opravdovým frotmanem kapely, která je právě v nejlepších letech. Michal Pavlíček předváděl kytarovou magii. Vilém Čok je avantgardní basista a bez jeho specifických vokálů si Pražských výběr už neumíme ani představit. Výrazná rytmická sekce v podání dvou bubeníků Jiřího Hrubeše a „Klaudy“ Kryšpína byla hodně hudebně zajímavá a dokázala rozehrát takové množství bicích nástrojů, které by jeden bubeník nebyl schopen obsáhnout. Nechyběl samozřejmě tradiční Ropotámo. Zajímavým oživením byl DJ Roxtar, který přinesl do tradičního zvuku kapely moderní elektronické prvky. Iva Pazderková v jejím pěveckém i hereckém vystoupení byla úžasná. Skvělé nalíčení, a především její zpěv z ní vytvořilo excentrickou postavu, která souzněla s Pražským výběrem. Vše do sebe výborně zapadalo.
Koncert velmi bavil i návštěvníky. Ze začátku koncertu byl ještě cítit určitý ostych, když si posluchači zvykali na sál, který není pro rockové koncerty běžný a kde navíc museli sedět. Po dvou písních však ostych opadl a návštěvníci temperamentně a hlasitě dávali najevo své emoce. Takové souznění hlediště a jeviště se vidí málokdy. Filharmonie měla „plný dům“. Bylo beznadějně vyprodáno.
Skvělým počinem byla i beseda. Kavárna ve Filharmonii byla naplněná k prasknutí. Přišli i pamětníci legendárního posledního koncertu. Měli s sebou dokonce tehdejší originální plakáty a původní gramofonové desky. Tentokrát opravdu dostali podpis od muzikantů. Před čtyřiceti lety jim v tom totiž zamezily bezpečnostní složky. Rockeři z Pražského výběru pobavili posluchače historkami, které ve své době tak úplně zábavné nebyly. Tehdy měli mezi sebou dokonce takové úsměvné úsloví, že by nejraději Hradec „zabetonovali“. Je dobře, že na besedě byli přítomni i mladí návštěvníci, kteří si už možná dnes vůbec nedokážou představit, že tehdy existovali podivní lidé v přehrávkových komisích, kteří mohli někomu zabránit hrát a zpívat. A je asi dobře si to občas takto zábavnou formou připomenout. Svoboda a demokracie úplně samozřejmá není a vlastně tu zase tak úplně dlouho není.
A jak to viděli muzikanti? „Michael Kocáb mi volal druhý den po koncertě. Byl reakcí publika naprosto nadšen a sdělil mi, že to byl v poslední době naprosto nejlepší koncert Pražského výběru a celé kapele to dalo energii do dalšího vystupování. Takže žádný zabetonovaný Hradec. Michael Kocáb řekl, že klidně budou jezdit do Hradce Králové každý rok. Naše město se po pátečním koncertě stalo pro Pražský výběr skvělou vzpomínkou,“ dodává Luboš Janhuba, předseda správní rady Filharmonie Hradec Králové.
Mohlo by vás zajímat
