„Mládě je samec, což je v případě hrošíků dobrá zpráva. Vše zatím probíhá bez komplikací a my začínáme zkoušet matku s mládětem pouštět do expoziční stáje,“ říká k nejnovějšímu přírůstku v Pavilonu hrošíků vrchní chovatelka Monika Darvašová. Samice Malaya porodila již 1. prosince, od té doby ale panoval v pavilonu režim absolutního klidu a matka s mladým samcem zůstávali striktně ve dvou zázemních boxech. Otcem je samec Wamburuhtuh.
„Jde o naprosté samotáře a potřebovali jsme zajistit přítomnost co nejmenšího množství pachů jiných hrošíků při odchovu. Díky tomu se samici povedlo udržet ve velkém klidu a odchov probíhá velmi dobře,“ doplňuje Monika Darvašová. K pobytu v zázemí měl hrošík ještě další důvod. Mládě bylo tak malé, že by se nezvládlo dostat po schodech z bazénu v expoziční stáji.
Mohlo by vás zajímat
„Teď už malý samec povyrostl natolik, že cestu z bazénu a do bazénu zvládne. Pro nás bude důležité sledovat, jak samice reaguje na střídání v expozici s dalšími hrošíky,“ vysvětluje Monika Darvašová. Hrošíci jsou velmi nesnášenliví a v případě rozrušení z jiného pachu nebo například hluku by mohlo dojít k ohrožení zdárného odchovu. Expozici bude tedy dvojice využívat tak, jak situace dovolí. „Předpokládáme ale, že bude i dál vše probíhat dobře,“ věří vrchní chovatelka.
V českých zoo není mládě hrošíka k vidění nikde. Safari park je nejúspěšnější zahradou v chovu hrošíků liberijských v regionu. Odchovy se začaly po patnáctileté pauze poprvé znovu dařit v roce 2021, kdy postupně přišli na svět dva samci. Situace navázala na náročné hledání chovného samce, kterých je nedostatek, a rekonstrukci dvorského chovného zařízení.
Hrošík je mezi návštěvníky velmi oblíbený chovanec – například v safari parku je tradičně na vrcholu žebříčku zvířat podle počtu adoptivních rodičů. Zároveň jde o zvíře, jehož situace v přírodě se dramaticky zhoršuje. Velmi náročný a nákladný chov ale způsobují, že chovatelská základna není příliš velká.
Hrošík liberijský je výrazně menší příbuzný hrocha obojživelného. Liší se od něj nejen vzrůstem, ale i chováním. Hrošíci jsou samotáři, kteří jsou s ohledem na svůj pralesní život mnohem méně vázáni na vodu. Dovedou sice výborně plavat, ale preferují spíše mělčí nádrže a bahenní jámy, v nichž odpočívají mezi pochůzkami po rozsáhlém pralesním teritoriu. To si – podobně jako hroch – označují rozmetáním trusu krátkým ocáskem. Na rozdíl od hrochů bývá aktivní i ve dne: jejich citlivou kůži totiž chrání stín pralesa. Přesto jsou aktivnější za soumraku a v noci. Jejich stavy v přírodě západní Afriky podle IUCN stále klesají především v důsledku úbytku přirozeného prostředí. Druh je proto vedený jako ohrožený. Evropský chov trpí nedostatkem vhodných chovných samců. Safari park chová hrošíky liberijské od 70. let. Za tu dobu se tu narodilo přes 25 mláďat, včetně vůbec toho prvního v tehdejším Československu. Nyní ve Dvoře žijí čtyři hrošíci liberijští, dva samci a dvě samice. Otce a matku mláděte doplňuje ještě jedna chovná samice.
