Tropické pralesy, tyto neprostupné oblasti, stále ještě skrývají archeologické poklady. Takovými jsou např. ruiny měst starých kultur. A jedno z takových měst se našlo počátkem 20. století na území dnešního Belize. Bylo pojmenováno Lubaantum a pravděpodobně jde o jedno z nejstarších mayských sídlišť – rozvaliny jsou staré asi 1500 let.
Úžasný nález
Roku 1924 zde pracovali na prvních vykopávkách vědci z britského muzea a řada dalších badatelů. Pomáhala také sedmnáctiletá adoptivní dcera jednoho z vědců (byl to Mitchel-Hedges), a právě ona objevila poblíž jednoho z oltářů záhadnou věc. Šlo o lebku z čistého křišťálu, vážící 5,3 kg. Jakmile nález spatřili indiánští pomocníci, začali se radovat. Vyprávěli o mayské legendě, podle které mělo existovat na Zemi celkem 13 takových lebek, které měli dovézt na naši planetu bohové z nebes. Účel lebek? Zachránit jednou lidstvo, k tomu by bylo ovšem třeba, aby se snesly dohromady všechny.
Těžko řešitelná hádanka
Nebyla to první taková lebka, která byla objevena. Již roku 1889 byla v jednom starém mexickém hrobě nalezena podobná, svého času však nevzbudila takový rozruch. Lebka z Lubaantumu vědce brzy zaujala – jak mohla kultura nemající moderní nástroje tak precizně vyrobit a opracovat takovýto artefakt? Křišťál je mimořádně tvrdý minerál. Vybrousit a vyleštit lebku muselo být nesmírně náročné.
Křišťály nevznikají náhle, ale rostou a mají podélnou osu, kolem níž se vytváří křišťálová struktura. Současní brusiči neznají žádnou techniku, pomocí níž by se dal křišťál opracovávat proti směru osy – roztříštil by se totiž. Naproti tomu je lebka z Lubaantumu broušená právě přesně proti směru osy! Jak je to možné?
Lebku zkoumala řada vědců, mezi nimi i vědci z výzkumného ústavu firmy Hewlett-Packard v Kalifornii, protože právě ti zkoumali a „pěstovali“ křišťály. Lebku analyzovali – nedošli však k žádnému vysvětlení, jak mohla vůbec vzniknout. Jednak proto, že zmíněné broušení proti směru osy není možné, za druhé proto, že i broušení ve směru osy by muselo bez nejmodernější techniky trvat nejméně 300 let.
Někteří z vědců posléze nález zpochybňovali, objevil se např. názor, že Mitchel-Hedges tuto věc dovezl do pralesa z Evropy, aby své dceři udělal radost. To ovšem nic nevyřešilo, neboť příslušná technika výroby nebyla známa ani v Evropě. Mezitím se našla řada takových lebek, většinou z křišťálu, některé z nich však byly shledány padělky.
Ovšem vědce trápí nejen hádanka týkající se zpracování lebky. Nejasné je i její stáří, protože to u křišťálu nelze stanovit běžnými archeologickými metodami. Nelze se ani spolehnout na určení stáří podle nálezu v určité archeologické vrstvě, protože kdo může s určitostí tvrdit, jak stará byla lebka v době, kdy byla zasypána?
Mimo rámec vědy se samozřejmě rozprostřel velký prostor pro spekulace – a mystických teorií je i dnes stále habaděj. Pro některé připadá v úvahu i zaniklá vyspělá civilizace, která k Mayům přišla. Tato „teorie Atlantidy“ je známá, všechny hypotézy ale nepřinášejí jednoduchou odpověď. Bude někdy tato záhada jednoznačně rozluštěna?
