Od taxikářů se příliš neočekává, že by věřili na okultní fenomény natolik, aby se kvůli neškodnému zjevení vzdali části svých příjmů. Tento příběh ale dokazuje, že mohou udělat výjimku – vše se odehrálo v roce 1964 v ulicích Glasgowa.
Vedro ve městě
Berry Greene byl zkušený taxikář, který se vyznal v ulicích Glasgowa jako málokdo jiný. V květnu 1964 celé Skotsko trpělo mimořádnou vlnou veder, a to on i jeho kolegové pocítili na své kapse. Lidem se nechtělo navštěvovat ani početné kulturní akce. Pozdě večer 20. května projížděl Greene ulicemi v naději, že sežene zákazníka. Bezúspěšně. Už už se rozhodoval, že pojede domů, když vtom projížděl okolo divadla Alhambra. Elegantní mladá dáma ve večerní róbě na něj mávala novinami. Bylo mu to sice divné, představení skončilo už před hodinou, ale zpočátku tomu nepřikládal význam.
Když paní nastoupila, padl mu pohled na palcové titulky novin, které držela v ruce. Zmátly ho, protože nevěděl nic o parníku, který se měl potopit na širém moři nedaleko Ushantu. Zeptal se tedy raději, kam má jet. Dáma uvedla adresu za městem, kde stálo několik honosných sídel a řidič se už těšil na slušné spropitné.
Smutná pasažérka
Ve zpětném zrcátku sledoval, jak se jeho cestující smutně dívá z okna. Nakonec zahnul na příjezdovou cestu ke starobylé vile. Dům byl dříve nepochybně velmi elegantní, nyní však působil spíše zchátrale. Když Greene vystoupil, aby pomohl dámě z vozu, čekalo jej nemilé překvapení. Taxík byl prázdný. To pro něj byla těžká rána, protože podle jeho odhadu nepatřila dáma k lidem, kteří utíkají bez placení. Kromě toho si uvědomil, že neslyšel otevírat a zavírat dveře. Ale co naplat, po pasažérce zbyla jen vůně jejího parfému.
Tu taxikář přistoupil ke vstupnímu schodišti do vily s tím, že si nechá zaplatit jízdné od rodiny nebo přátel dámy. Když vyšel po schodech nahoru, teprve si všiml, že domovní dveře a okna jsou zatlučeny prkny.
Neměl halucinaci
Greene odjel domů zklamaný. Jeho kolegové situaci vyhodnotili tak, že ho nejspíše zmohlo to vedro. Ovšem přesně za týden spatřil stejnou dámu, jak čeká před Alhambrou. Tentokrát byl pevně rozhodnut, že tajemství jejího zmizení přijde na kloub. Dáma nastoupila a zdálo se, že jej nepoznala. Po několika minutách se jí zeptal, proč minule nezaplatila, ale mladá dáma neodpověděla. Viděl, že nepohnutě zírá z okna. Byl skálopevně rozhodnut, že tentokrát se o peníze připravit nenechá. Jakmile však zahnul k vile, nemohl uvěřit svým očím – tajuplná dáma byla opět pryč.
Greene chtěl záhadě přijít na kloub stůj co stůj a zajel přímo na policejní okrsek. Při kontrole příslušných podkladů policisté zjistili, že před lety se bohatá mladá dáma stala při cestě domů z divadla Alhambra obětí dopravní nehody. Adresa, kterou Greene uvedl, patřila jejím rodičům. Po jejich smrti v roce 1930 byl dům zabedněn, nenalezl se totiž kupec.
Nehoda se měla odehrát večer 20. května roku 1922, když se mladá žena dozvěděla, že její snoubenec tragicky zahynul na moři. Linková loď společnosti P a O Egypt se tehdy potopila u Ushantu.
Vždy v květnu ve večerních hodinách Greene smutnou dámu viděl ještě vícekrát, nic už ho ale nedokázalo přimět, aby zastavil, i když s ní soucítil. Přemýšlel, že se za každou cenu touží dostat domů. Byla to neklidná duše, které se dosud nepodařilo dojít do svého cíle?
