Göbekli Tepe: Toto prastaré kultovní místo muselo mít obrovský význam

Část Göbekli Tepe. Zdroj: www.flickr.com

Lidé doby kamenné pro nás nepředstavují právě geniální stavitele. V jihovýchodní Anatolii na Göbekli Tepe vybudovali ale právě tito lidé asi nejstarší chrámový komplex na světě. Jak to dokázali? A kdo toto jejich dílo zasypal?

Prastará ZOO

V podstatě to vypadá jako kamenná zoologická zahrada. Na vysokých sloupech jako reliéfy vystupují kupříkladu lvy, lišky a hadi, ve skulpturách zase supi a kanci. Vše zhotovené s takovou dovedností! A to před 11 000 lety.

První architekti

Turečtí a němečtí archeologové vyprošťují od roku 1995 tato díla ze suti na pahorku Göbekli Tepe („pahorek s pupkem“) v Turecku.  Jejich objevy jsou zřejmě nejstaršími známými exempláři umělecky ztvárněných staveb. A to si uvědomme, že tito lidé byli ještě hlavně lovci a sběrači, ani ještě neuměli vyrábět keramiku – domněnka, že stavitelství vzniklo teprve tehdy, když se lidé usadili jako zemědělci, je tedy podle tohoto předpokladu mylná.

Kultovní místo

Archeologové jsou přesvědčeni, že Göbekli Tepe byl kultovním místem, kde se lidé shromažďovali kvůli náboženským obřadům. Muselo mít obrovský význam, vždyť nejtěžší kameny na pahorku váží až 50 tun – pro manipulaci s nimi bylo prý zapotřebí až 500 lidí. Je pak zvláštní, že archeologové v blízkosti nenašli žádné známky lidských obydlí, takže zřejmě když skončil náboženský rituál, skupiny lovců se znova rozešli po krajině.

Postupně se stali zemědělci

Jestliže se národ lovců a sběračů změní ve společnost zemědělců a chovatelů dobytka, musí to mít nějakou příčinu – vědci se domnívají, že šlo o přelidnění, změnu klimatu či příliš intenzivní lov zvěře.

Archeologové na Göbekli Tepe mají ještě jiné vysvětlení: lidé, kteří se účastnili takových velkých shromáždění na pahorku, se museli nějak živit – možná proto začali divoké obilí rostoucí na úpatí pahorku pěstovat. Podle této teze byly právě rituály motivací k vynálezu obdělávání půdy.

Göbekli Tepe se nestal sídlištěm

Holý vápencový pahorek bez potřebného zdroje vody ale nebyl dobrým místem k osídlení. Historie tohoto zřejmě kultovního místa tak končí kolem roku 7500 př. Kr. Postupně také zemědělci přestávali rozumět rituálům, které byly „populární“ v době jejich předchůdců. Možná proto stavbu prostě zasypali – naštěstí pro archeology.