Před více než dvěma sty lety se generál Robertson, který pocházel z Lawers, zapadlé vesnice ve Skotsku, vrátil do Skotska z Ameriky, kde se zúčastnil různých bitev. Přivezl si s sebou černošského sluhu Toma.
Vystrašený sluha
Zatímco se dům v Lawers opravoval, zůstával generál s Tomem ve starobylém panském sídle zvaném Wrychtishousis, které stálo v Edinburghu. Hned po první noci, kterou v domě strávili, našel generál svého sluhu Toma na smrt vyděšeného. Tom tvrdil, že tu noc spal málo, protože mu v patách chodili duchové. Prý viděl bezhlavou ženu s dítětem v náručí, jak vyšla ze skříně, přešla na druhou stranu pokoje, vrátila se a vstoupila opět do skříně. Generál Toma přísně napomenul, aby tolik nepil, a nařídil mu, aby si takové hlouposti nevymýšlel.
Jenomže i další noc se návštěva opakovala. Duch bezhlavé ženy, bíle oblečené, s dítětem v náručí, se objevil okamžitě, jakmile Tom zhasl světlo. Kráčela opět z jednoho konce pokoje na druhý a zpátky, tam a zpátky, zvolna a mlčky, až znova zmizela v masivní, těžké skříni ve zdi této suterénní místnosti. Duch se objevoval po tři měsíce každou noc. Tom nakonec přestal prosit Robertsona, aby mu uvěřil. Zhubl a onemocněl.
Na konci těchto tří měsíců už byla přestavba domu v Lawers dokončena a generál se svým už málem šíleným sluhou navždy prastarý dům v Edinburghu opustili. Generálova neteř se k nim přestěhovala jako jeho hospodyně.
Příšerné odhalení
Na všechno se zapomnělo, až asi sedm let po generálově smrti přišla jeho neteř navštívit přítelkyně. Wrychtishousis se totiž stal domovem její rodiny, a protože věděla, že tam strýc její přítelkyně kdysi bydlel, přišla se zeptat, zdali tam nezažili něco podivného.
Zavolali sluhu, který byl ještě naživu, a ten byl celý šťastný, že konečně může hovořit o duchu bezhlavé ženy, který se mu zjevoval každou noc. Ona místnost sice již nebyla využívána jako ložnice, ale chmurný příběh, který sluha vypověděl, odpovídal podezření a zkušenosti nových majitelů.
Wrychtishousis nakonec převzala kupecká obec a hodlala ho za peníze zanechané jistým mecenášem přeměnit na školu a nemocnici. Bylo však třeba provést různé přestavby. Dělníci započali s pracemi v suterénu a z jedné tamní místnosti odstranili skříň vestavěnou do zdi. Povšimli si při tom, že tam, kde stála skříň, byla prkna podlahy odříznuta a znovu položena.
Vzbudilo to v nich podezření, a to se vyplnilo hrůzným způsobem. Pod podlahou nalezli rakev – provlhlou a ztrouchnivělou. Byla v ní bezhlavá žena a na její hrudi leželo dítě, zabalené do bílého povlaku. V rakvi se našel náprstek, nůžky a vrahovo doznání. Ale nejhroznější bylo, že rakev byla zřejmě zhotovena po domácku a příliš krátká na to, aby se do ní ta žena vešla. Proto jí byla useknuta hlava.
Nalezené přiznání konečně vysvětlilo celé děsivé tajemství. Před mnoha lety se majitel domu odebral do války do cizí země. Tento bohatý mladý muž zanechal svou ženu a dítě v péči mladšího bratra. Bohužel ve válce padl a celé jeho bohatství přešlo na malého syna. A to mladší bratr nepřenesl přes srdce. Zabil svou švagrovou i její dítě, aby se mohl zmocnit majetku i domu.
Těžko říci, jestli by se sluhovi Tomovi spalo o něco lépe, kdyby věděl o tom strašném tajemství, skrytém za skříní ve zdi.