Krakonoš nebo také Rýbrcoul je legendární duch hor, který chrání Krkonoše. Mnoho variant jeho jména máme proto, že místní lidé z pověrčivosti toto jméno původně nahlas nevyslovovali.
Kde se vzal?
V lidovém vyprávění se objevoval už v 15. a 16. století, v horách, nejprve u německého, posléze pak i u českého etnika.
Zřejmě nejstarší vyobrazení tohoto obra pochází z roku 1561 – na mapě, kterou nakreslil vratislavský učitel Martin Helwig. Ovšem zde je ještě pojmenován jako Rubenczal a vypadá jako heraldické zvíře s nohama s kozlími kopyty, s ptačí hlavou, s jeleními parohy a rozeklaným ohonem.
Zpočátku byl také skutečně jakýmsi démonem a vládcem větru, který hlavně trestal.
Dále je v pověstech líčen ovšem také jako zlomyslník, který nabízí návštěvníkům Krkonoš bezpečnou cestu, ale má nakonec radost z toho, když tito lidé zabloudí.
Kdy se objevil v písemnictví
Roku 1618 o něm napsal pražský kněz Havel Želanský ve svém spisku O zlých anjělích nebo ďáblích, a tak vstoupil Krakonoš i do literatury.
V dalším období, včetně 17. století, spisovatelé popisovali tentokráte již Rýbrcoula jako horského a lesního ducha pobývajícího jak na horách, tak v údolích. Podle všeho vládne počasí, takže dokáže vyvolat vichřici, hromy i blesky – a nejaktivnější v tomto ohledu je tehdy, když si ho někdo dovolí urazit.
Tento Rýbrcoul chránil horskou přírodu, zlé lidi sváděl z cesty a ty dobré odměňoval a někdy jim dokonce i daroval předměty, které se posléze změnily ve zlato. Navíc chudé lidi ochraňoval před chamtivci.
Bohuslav Balbín (1621 – 1688) vylíčil Rýbrcoula ve svém díle Miscellanea historica regni Bohemiae (Rozmanitosti z historie Království českého) jako strašidlo, které na sebe bralo různé podoby – od mnicha a horníka přes myslivce až po kohouta, havrana nebo žábu.
Nejvíce se o rozšíření pověsti o něm však zasloužil zřejmě spisovatel a univerzitní profesor Hans Schultze, který psal pod pseudonymem Johannes Praetorius (1630 – 1680), ten jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii.
Zvítězilo současné pojmenování
Z doby národního obrození pocházejí pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta apod. Jméno Krakonoš zvítězilo v 19. století. Byl označován za zastánce chudých, slabých a podváděných, čímž se stal výjimkou mezi ostatními obry, kteří bývají nejčastěji pojímáni jako symbol zla a hrubé síly.
Poprvé ho takto pojmenoval Václav Kliment Klicpera (1792 – 1859) v baladě z roku 1824 nazvané Krkonošská kleč. Pojmenování Krakonoš nejspíše pochází, stejně jako ostatně název celých Krkonoš, od keltského kmene Corconti (ten ve svém díle uvedl Klaudios Ptolemaios – přelom 1. a 2. století n. l.).
A nám jsou již dobře známé Krkonošské pohádky, které byly natočeny roku 1974. Ostatně nejrůznější vyobrazení Krakonoše jsou typickým krkonošským suvenýrem.
