Vrch Boubín je populární nejen díky své majestátní podobě a pralesu na svých úbočích, ale také díky pověstem, které se tu vyprávějí odedávna.
O pralese
Boubínský prales – zřejmě jeden z posledních zbytků lesního porostu, jaký před deseti tisíci lety pokrýval většinu Evropy. Sem nezasáhla lidská činnost, protože zlato se tu nevyskytovalo a zemské obchodní cesty vedly jinudy. Do hlubokých lesů se tak odvážili jen pašeráci.
Největším nebezpečím pro prales se stala těžba dřeva. Ovšem hodnoty zbytků původního lesa na Boubíně si všiml lesmistr lesů schwarzenberského panství Josef John (1802 – 1871). Na jeho přímluvu tak kníže Jan Adolf II. Schwarzenberg roku 1858 rozhodl o tom, že lesy na úpatí budou ponechány v přírodním stavu – čili se zde nesmělo těžit dřevo, ani les nijak obhospodařovat – les byl ponechán svému osudu.
Turisté dnes mohou prales obdivovat z naučné stezky, která vede podél jeho současné hranice. Prales se stal národní rezervací roku 1933. Stromy tu mohou dosahovat výšky okolo 40 metrů a staré jsou až čtyři sta let.
Poněkud tajemná historie i pověsti
Poprvé je zmiňován roku 1355, kdy o něm hovoří jedna z darovacích listin Karla IV. Kronikář Václav Hájek z Libočan dokonce údajné zdejší hradiště připsal Keltům.
K Boubínu se vztahuje pověst o mocném čaroději, který se jmenoval Žídek. Ten se projevoval hřměním na hoře, odkázal však také léčit i konat zázraky, pročež byl považován za jednoho z nejmocnějších čarodějů – i když jeho jméno nám třeba moc strašidelně nezní. Odborníci na Kelty však soudí, že jde o zkomoleninu keltského „aes sídhe“ – něco jako mocnosti hory. Jestliže hovoří pravdu, byl Boubín zřejmě kdysi i něčím víc než pouze pustým kopcem porostlým pralesem.
A možná je tomu tak – i když to vypadá, že lidé zde nikdy nehospodařili, pověsti, které se tu tradují, naznačují cosi jiného. Prý tu kdysi stálo Obrovo hradiště – jakési zvláštní město, které se však propadlo do země a tam zůstalo i se svým bohatstvím. Jen objevit je nestačí. Případný nálezce zlata a drahých kamenů se musí popasovat s devítihlavým drakem, který poklad hlídá. V jiné variantě pověsti je to lev či pes a oba z tlamy chrlí oheň. Podzemí je i jinak zajímavé, protože podzemní chodby prý vedou odtud až na sousední horu Bobík či až do Vimperka.
A co se dále traduje? Podle dalších pověstí mají v Boubíně spát čeští rytíři, kteří pod velením svatého Václava vyrazí do boje, až bude v zemi nejhůř – tedy jako z Blaníku. To je zvláštní, uvážíme-li, že se jedná o Šumavu obývanou také Němci. Zřejmě tedy jde o upravenou legendu staršího data, nejspíše keltskou, i když zde po Keltech nezůstaly stopy.
Co je ale nápadné, to je podobnost jména Obrův hrad a nedaleké keltské lokality Obří hrad. Možná zkrátka Keltové, jak se zdá, uctívali některá místa, i když na nich nezanechali žádnou památku na svou přítomnost. Je možné, že pro ně Boubín znamenal součást posvátného okrsku. Kdoví?
