Je možné, že šest legendárních violoncellových suit nezkomponoval sám slavný skladatel Johann Sebastian Bach (1685 – 1750), ale jeho druhá žena Anna Magdalena?
Odvážné tvrzení
S tak šokujícím tvrzením přišel australský profesor Martin Jarvis, který si všiml nenápadné poznámky na titulním listu Bachových suit pro cello: Ecrite par Madame Bachen, Son Epouse (Napsáno paní Bachovou, jeho chotí). Poznámku tam měl připsat svého času první majitel manuskriptu. Dodnes převládá mínění odborníků, že Anna Magdalena Bachová jen přepisovala kompozice svého manžela načisto.
Anna Magdalena byla manželkou Bacha od roku 1721. Byla to skvělá sopranistka a Jarvis je přesvědčen, že měla i mimořádný skladatelský talent. Ostatně violoncellové suity připisované Bachovi se výrazně liší od ostatních mistrových děl.
Podpora, ale i odpor
Podpory se Jarvisovi dostalo od americké expertky na zkoumání pravosti dokumentů Heidi Harralsonové. I ona došla po analýze partitur z Bachovy pozůstalosti k závěru, že zmíněné suity by mohly být dílem Anny Magdaleny, která se nespokojila s pouhým přepisováním děl svého muže.
Ovšem pro většinu odborníků se taková tvrzení rovnají svatokrádeži. Kupříkladu americký hudební kritika Alex Ross vyčetl Jarvisovi, že udělal rovnítko mezi výrazy napsat a zkomponovat. Manuskript je navíc zřetelně nadepsán jako Bachovo dílo. Ross přesto přiznává, že některá díla Bacha jsou překvapivě podepsána oběma manželi.
Víme to, že Anna Magdalena pocházela z hudebně nadané rodiny. A skutečnost, že tato výborná sopranistka uměla víc než jen zpívat, potvrzuje i švýcarská profesorka hudebních děl Christine Fischerová. Říká, že v době, kdy Anna Magdalena žila, byly důkladné znalosti součástí hudebního řemesla. To zahrnovalo i schopnost improvizovat s nedokončenými kompozicemi a podílet se tak na dalším rozvoji hudby. U Bachů prý se komunikovalo prostřednictvím hudby a Anna Magdalena byla v tomto směru vzdělaná. Z nezřetelné hranice mezi komponováním a improvizováním vyplývá, že prvotřídní hudebnice jako ona mohla právě i komponovat.
Pro ženy se to nehodilo
Od Jarvise se nicméně začali distancovat i lidé, kteří jej do té doby podporovali, například Robert Marshall, profesor hudby na Massachusettské univerzitě. Ten byl přesvědčen, že paní Bachová ovládá kromě hry na klavír i další hudební nástroje, ale když jej chtěl Jarvis ocitovat ve své publikaci o tomto problému, Marshall svoji teorii odvolal.
Zbývá otázka, proč by měly být kompozice paní Bachové publikovány pod jménem jejího muže. Odpověď je prostá: pro ženy se v té době neslušelo vystupovat jako skladatelky. Proto nepřekvapí, že Bachovi synové později písemnou pozůstalost Anny Magdaleny údajně spálili.
