Pod slůvkem USAR lidé chápou speciální prestižní záchranářskou jednotku pro nasazování při živelných katastrofách v zahraničí. Je to tak?
Musím to trochu poopravit. Tým USAR sice vznikl v roce 1999 pro mezinárodní pomoc při mimořádných situacích v zahraničí, ale dnes představuje velkou většinu naší záchranářské činnosti tuzemsko. Pro rychlejší nasazení v naší republice je jednotka HZS hl. n. Prahy předurčená pro Čechy a jednotka HZS MSK předurčená pro Moravu a Slezsko. Jednotky zasahují samostatně, jako například při zřícení budovy po výbuchu plynu, nebo společně jako po tornádu na jižní Moravě. Abych nezabíhal příliš do podrobností, v případě zásahů v zahraničí hraje hlavní roli efektivní logistika přepravy lidí a techniky. Obě jednotky mají stejné členění, každá má specialisty na potřebné činnosti při zásahu. Když se zřítí budova, je nejdůležitější vyhledat a zachránit postižené. Je zde velmi důležitá pozice statika. On a velitel zásahu určí, jakým způsobem budeme provádět záchranné práce, aniž bychom ohrozili sebe i lidi, kterým se snažíme pomoci. Pro každého velitele zásahu je to vždy veliká odpovědnost.
Mohlo by vás zajímat
Máte vy a vaši chlapi strach? Můžete si ho ve vypjatých situacích dovolit?
Strach je přirozená emoce pro každého člověka, takže i pro mě. Důležité je, jej v důležitých chvílích umět potlačit a jednat s profesionální rutinou. Čas na emoce přichází později a jejich zvládání je osobní věcí každého záchranáře a každý se s tím vyrovnává jinak.
Když si představím, jaký to je psychický a fyzický zápřah v rámci konkrétních záchranářských pracích, můžete vůbec usnout? Nevrací se vám stresující momenty z předchozích hodin?
Hasiči a záchranáři využívají pro odpočinek každou volnou minutu. Dá se to naučit a spánek je nutností. Takže při přepravě na místo, po vystřídání směny i v době určené pro odpočinek, každý záchranář minimálně podřimuje.
Zkuste mi popsat, čím vlastně zásah USAR začíná? Kdo a jakým způsobem vyhlašuje poplach? Sedíte si třeba doma s rodinou u televize a z čista jasna najednou siréna nebo telefon? Jako je to třeba u dobrovolných hasičů??
Ten mechanismus je podobný, ale nic se například u mě neděje zčistajasna. Mám přehled, co se kde děje pomocí varovných SMS, které jsou posílány celosvětovým automatickým systémem o významných zemětřeseních, tajfunech a podobně. Pokud se jedná o potenciální zásah v zahraničí, sleduji zprávy a více méně něco očekávám. Vlastní aktivaci týmu vyhlašuje náš systém pomocí volání jednotlivým členům týmu. Telefon uskutečňuje automat, my mu říkáme plechová huba, protože je to syntetický hlas. Ono to ani jinak nejde, člověk by to nestíhal. I pokyn k mobilizaci týmu opět provádí plechová huba. Teprve potom přicházejí telefonické pokyny pro jednotlivé záchranáře. Členové týmu jsou profesionální hasiči na různých pozicích, mají pravidelné služby na hasičských stanicích, a proto jsou schopni okamžitého nasazení. Ostatní jsou mobilizováni z volna. Velitel určí složení týmu a začínáme pracovat podle standardních operačních postupů.
Dobře, ale předem nevíte přesně, kam vás pošlou a jak dlouho tam budete. Asi musíte na takovou situaci připravit rodinu či blízké?
Máte naprostou pravdu. Většina vybavení je pro takovou situaci připravena předem, ale něco řešíte za pochodu. Nemůžete nechat manželku, přítelkyni nebo blízkou rodinu v informačním vakuu. Navíc i během zásahu s nimi v určitém čase komunikujete. Musí vědět, že jste v pořádku a případně s něčím poradit na dálku.
Při vyslání do zahraničí to může být problém …
Zase souhlasím. Pokrytí mobilním signálem v oblasti zásahu, časy pro relaci s domovem v závislosti na časovém pásmu a podobně. Máme technické prostředky jak takovou komunikaci zvládnout, ale na dlouhé povídání to není. Zásahy v rámci EU jsou v pohodě, ale v hodně vzdálených destinacích to problém je. Proto mimo GSM připojení využíváme i satelitní technologie pro volání i data.
Přesto je to jakýsi ventil pro psychiku, mám pravdu?
Ano a je velmi důležitý. Alespoň na chvilku se můžete odreagovat a shrnout si v hlavě to podstatné a uvědomit si, že až tady zásah skončí, vrátíte se k běžnému životu. Zachováváte si určitý nadhled. Tohle je práce, tohle je život.
Omlouvám se za otázku, pokud dojde k vážnému úrazu někoho z týmu, musí situaci oznámit někdo z vás domů …
Přirozeně a je to psychicky náročné. Pro takovou komunikaci je domluven v rodině postiženého kontaktní člověk, který dokáže emoce zvládnout. Nemusí to být právě manželka nebo partnerka, ale třeba bratr postiženého. To už jsem ve službě zažil. V týmu máme k dispozici nejenom lékaře a zdravotníky, ale i zkušené kolegy, kteří u zásahů poskytuji posttraumatickou intervenční péči postiženým.
Setkáváte se třeba s místními lidmi, kteří chtějí, abyste se znovu a znovu pokusili zachránit jejich blízké ze zřícené budovy a vy přitom víte, že je to marné?
Ano, třeba v Turecku to tak bylo. Byli jsme požádání o pomoc a našim kynologům se podařilo lokalizovat živého člověka. Bohužel zbytek týmu byl již nasazen na jiných budovách a při zajištění bezpečnosti práce by trvalo vyprošťování nejméně 20 hodin. Proto jsme oslovili koordinátory a požádali je o nasazení jiného týmu a místním záchranářům označili místo. Naštěstí tento příběh má šťastný konec. Místním se živou ženu podařilo vyprostit.
Takže přímo v čase a místě zásahu se směna střídají a všechno má svůj řád?
Bez toho by to nešlo, to se cvičí a tady není prostor pro chyby. Mezi tím odpočinek, jídlo, trochu času na povídání mezi sebou. Chlapi si o prožitém povídají, to pomáhá.
Zásah je u konce, jede nebo letí se domů. Nastává takový ten most do normálního života?
Pro někoho ano, pro řadu z nás ale čas na emoce nastane až po odpočinku doma. Samozřejmě se následně vyhodnocuje celý zásah, zobecňují se zkušenosti pro příště. Držíme klasickou pohotovost, střídáme se s kolegy z Ostravy po měsíci v předurčenosti na mezinárodní nasazení. A zase se cvičí a cvičí …
Jak relaxujete vy?
Chodím do služby, rád si dopřeji lázně. Rád se dívám na dokumenty o historii. Něco vytěsnit jde, něco třeba dlouho ne. Tuhle práci jsem si vybral, tuhle práci mám rád se vším, co s ní souvisí.
Foto: archiv HZS Praha
