Je poslední květnový pátek odpoledne a 59letý Radovan Kučera přijímá nabídku kamaráda, aby si na jeho zahradě ve Vlkoši natrhal pár třešní. Jeden košík už má plný a vzpomene si na dceru, která by možná taky nějaké ovoce na zavaření uvítala. „Tak jsem si žebřík přesunul, vylezl jsem, zavěsil jsem si košík na poslední šprušli a když jsem měl košík plný ze tří čtvrtin, říkal jsem si, že to stačí. Chytil jsem se žebříku, abych z háčku sundal košík a chtěl jsem slézt dolů. A v ten moment se žebřík smekl nebo vyvrátil a já letěl dolů,“ připomíná si osudové okamžiky pan Kučera. Při nekoordinovaném pádu naráží bokem hrudi přímo na roxorovou tyči, která podpírá malý stromek. Betonářská výztuž jako oštěp prochází tělem a vychází na druhé straně.
Tyč byla moc dlouhá, aby se pacient vešel do sanitky
Záchranku mu zavolal kamarád se synem. Sanitka dorazila na místo 11 minut po zavolání. Zdravotníci zajistili základní životní funkce a vyčkali na příjezd hasičů, kteří museli zkrátit tyč. „Když jsme přijeli na místo, byl muž v péči záchranářů. Kovová tyč, která mu protnula hrudník, byla příliš dlouhá, aby bylo možné jej přepravit do nemocnice. Museli jsme tedy stříhat,“ objasnila mluvčí hasičů Lucie Balážová. Hasiči tyč zkrátili hydraulickými nůžkami a zraněného přemístili do sanitky.
Stačilo několik milimetrů a pacientovi by nebylo pomoci
V nemocnici se tým lékařů a sester několika klinik a oddělení pustil do práce zhruba o půl osmé večer. Před operací pacienta důkladně vyšetřili. Kromě rentgenu a cétéčka bylo nutné i endoskopické vyšetření. „Jeho pomoc pro nás byla zásadní. Věděli jsme díky tomu, které orgány jsou poškozené a do jaké míry. Pan Kučera měl obrovské štěstí, protože tyč prošla hrudníkem, třetím mezižebřím, propíchla obě dvě plíce a v podstatě ležela na aortě. Dotkla se i jícnu, ale neperforovala ho. Minula těsně i plicní hily, tedy místa, kde vstupují cévy do plic. Stačilo několik milimetrů a už by mu nebylo pomoci,“ popsal kardiochirurg Martin Kaláb.
Třešně skončily na hnoji
Operace, která trvala pět hodin, dopadla dobře díky až dvacetičlennému týmu lékařského personálu z různých oborů. „Na sále bylo skutečně těsno. Kromě lidí tam totiž byla i spousta techniky. Ale všechno klaplo, všichni si vypomáhali navzájem. A řekl bych, že tato schopnost mezioborové spolupráce měla pro život pacienta rozhodující význam,“ zhodnotil hrudní chirurg Josef Chudáček. Radovan Kučera se na JIP probudil druhý den po operaci, a přestože musel překonat zánět, způsobený proniknutím rezavé tyče do útrob, po dvou týdnech jej v nemocnici mohla vyzvednout dcera a odvézt jej domů.A co třešně z osudového sběru? Kde skončily? „Na hnoji. Nechtěl jsem je ani vidět. Pokud ještě někdy budu třešně sbírat, maximálně na menším stromku nebo si je nechám natrhat,“ uzavírá kategoricky Radovan Kučera.
