Winternitzovi, kteří patřili k významným židovským rodinám ve městě, spolu s firmou Prokop postavili Winternitzovi mlýny, které patřily k nejmodernějším mlýnům té doby. Nejprve vlastnili mlýn Valcha na rohu dnešní Pernerovy ulice a Sukovy třídy. Když v roce 1910 jeho provoz skončil, nechali podle projektu architekta Josefa Gočára na břehu Chrudimky postavit budovu automatických mlýnů. Nyní se jeho potomci přijeli na nové budovy podívat. „Winternizovi patřili k významným židovským rodinám ve městě, ve spolupráci s firmou Prokop se jim podařilo postavit jeden z nejmodernějších mlýnů té doby a patřili také k filantropům a podporovatelům umělců. Proto je symbolické, že právě v bývalé hlavní mlýnici je nyní sbírkotvorná galerie umění. Ovšem z rodiny přežilo válku jen několik málo členů, většina příbuzných zahynula v koncentračních táborech. Starší z bratrů Egon zemřel již v roce 1932. Mladší Karel vlastnil mlýny až do roku 1937, kdy ho převzala akciová společnost Centrofarina,“ uvedl mluvčí Pardubického kraje Dominik Barták.
Syn Karel měl s Olgou tři děti – Lilly, Hanu a Františka, který odešel do zahraniční armády. Po válce se vrátil a se svoji ženou a dcerou emigroval do Kanady, kde se jim narodila ještě druhá dcera. Obě tyto dcery po letech přiletěly do Pardubic, Helena Raheja z Toronta a Cathy Leahing z Miami. „Ještě větším zázrakem byla záchrana dětí Františkovy sestry Hany. Její katolický manžel za války zemřel, děti dostaly opatrovníka a Hana neunikla koncentračnímu táboru, kde zemřela na tyfus. Opatrovník děti naštěstí nevydal, a tak se mohla rozrůst i další větev potomků, která dnes žije v Chomutově. Za ni přijela Martina Řápková s dcerou Magdalénou,“ dodal Barták. Všechny čtyři ženy vyprávěly v Českém rozhlase Pardubice osudy své rodiny, zúčastnili se pokládání kamenů zmizelých, navštívili Gočárovu galerii, mlýn i židovský hřbitov.
