Když se víra střetne s pochybností
Otec Mortier, vážený katolický historik, nebyl člověkem, který by snadno podléhal senzaci. Když poprvé zaslechl zprávy o podivném jevu v italském městě Campocavallo, přistupoval k nim s velkou rezervou. Přesto se rozhodl vydat na místo, aby vše prověřil osobně.
Setkání s pohledem, který se mění
V roce 1893 navštívil místní svatyni, kde byl vystaven obraz — kopie slavné plačící Madony inspirované dílem španělského barokního malíř Murilla. Madona na něm hleděla vzhůru k nebi, s výrazem hlubokého smutku.
Mortier před obrazem poklekl. Po chvíli však nabyl zvláštního dojmu, že se Madonin pohled mění a směřuje přímo k němu. Nejprve to přičítal optickému klamu. Přistoupil proto blíž, téměř až k zábradlí, aby obraz prozkoumal ze vzdálenosti pouhých několika kroků.
To, co následovalo, ho zaskočilo. Zdálo se mu, že Madona pomalu stáčí oči dolů, jako by navázala oční kontakt, a nakonec je tiše zavírá. Tento jev se prý několikrát opakoval.
Pro jistotu se vrátil
Mortier se do svatyně vrátil znovu po čtrnácti dnech. Tentokrát se snažil být ještě důkladnější — často odvracel zrak, aby se ujistil, že jeho vidění je v pořádku, a měnil úhel pohledu i vzdálenost. Přesto stále pozoroval totéž.
Při třetí návštěvě stál vedle dvou Francouzek a jednoho muže. Ženy, které po zázraku toužily, neviděly nic neobvyklého. Muž však podle svědectví zaznamenal okamžik, kdy Madona zavřela oči.
Jsou okamžiky mezi psychologií a tajemstvím
Podobné případy nejsou v náboženských dějinách ojedinělé. Jezuitský badatel Herbert Thurston, který fenomén údajných zázraků studoval po celý život, dospěl k názoru, že mnohé z nich vznikají z hluboké touhy věřících spatřit něco nadpřirozeného.
Mohlo by vás zajímat
Ani on však nedokázal svědectví otce Mortiera jednoduše odmítnout. Historik byl znám svou pečlivostí a snahou jev kriticky prověřit. Přesto nakonec připustil, že byl svědkem něčeho, co nedokázal uspokojivě vysvětlit.
Existuje tiché napětí mezi vírou a vysvětlením
Příběh o ožívajícím obraze v Campocavallu tak zůstává na hranici dvou světů — mezi lidskou psychikou a možností, že existují okamžiky, které se vzpírají běžné logice. A právě tato nejistota je možná tím, co podobná svědectví udržuje při životě dodnes. Možná nejde ani tak o to, zda se na obraze skutečně něco pohnulo. Důležitější je, proč lidé podobné okamžiky stále hledají – a proč někdy stačí jediný pohled, aby se realita na okamžik zachvěla…
