Historie
Jako lovecký hrádek jej založil v polovině 13. století Přemysl Otakar II. a stavbu zřejmě dokončil jeho syn Václav II. Nižbor dostal původně módní německé jméno Miesenburg (Hrad nade Mží). Nižbor pak má být zkomolenina. V 16. století byl renesančně upraven, v současnosti je barokním zámkem – tuto podobu mu dali Valdštejnové v první polovině 18. století. Na jeho vzhledu se ovšem podepsalo využití k hospodářským účelům a úprava jeho části na byty. Po rekonstrukci na přelomu 20. a 21. století bylo do jedné jeho části umístěno Informační centrum keltské kultury se stálou expozicí.
Blízké keltské oppidum
Tato expozice je pro toto místo příhodná – blízko odsud se nachází ves Stradonice s keltským oppidem, jedním z největších u nás. To určitě dodává Nižboru na tajemnosti, ovšem je pravda, že svá tajemství má zámek i bez keltské expozice.
Mohlo by vás zajímat
Pověst o krutém pánovi
Z bývalého gotického hradu toho po barokní přestavbě mnoho nezůstalo – dochovalo se hlavně torzo válcové věže, jádro kaple a sklepy – a také strašidelná komnata, která je známá jako „krvavá“. Občas se z ní ozýval nářek a pláč a na jejích zdech se objevovaly rudé šmouhy a šrámy, kvůli kterým dostala svůj název. Ty se nedaly žádnou omítkou zakrýt.
Ze stěn tu prý vychází místní přízrak, kterým je muž v černém – má se jednat o ducha bývalého majitele Hynka Albrechta z Klinštejna. Byl znám svou krutostí, týral poddané i své služebnictvo. A ovšem také rád zabíjel. Nejčastěji se jeho oběťmi stali hosté, které po hostině odvedl do krvavé komnaty, kde je zabil. Jeho nejbližší sluha pak mrtvoly v noci shodil z hradní skály do řeky.
Tak praví legenda. Fakta ale dokládají, že Hynek Albrecht z Klinštejna Nižbor opravdu vlastnil, a to od roku 1616. V letech 1618 až 1620 se zapojil do protihabsburského povstání, a aby se posléze vyhnul konfiskaci majetku, dal hrad přepsat na manželku. Manželé zůstali na Nižboru a Hynek Albrecht zemřel roku 1652. O jeho krvavých praktikách se nic neví.
Není ale jediným strašidlem na zámku – objevuje se tu také duch zabitého písaře, držícího v jedné ruce chléb a ve druhé džbán vody. Vysvobodit jej může člověk, který si od něj ukrojí kus chleba – tento dobrý skutek však zaplatí životem. Takového dobráka se dosud najít nepodařilo.
