Místa s názvem Stradonice
Místa s názvem Stradonice jsou v Čechách celkem tři, kromě Stradonic v okrese Beroun i severně v okrese Kladno a pak v okrese Louny. Toto jméno patrně v keltském jazyce něco znamenalo, protože i ve Stradonicích u Loun byly nalezeny pozůstatky keltského hradiště a Stradonice v okrese Kladno leží u Klobuk. Ano, u těch Klobuk, kde stojí známý menhir Pastýř. Ač se o jeho původu vedou spory, každopádně menhir leží na přímé spojnici Stradonic u Loun a těch u Berouna.
Nálezy
Ale zpět ke Stradonicím u Berouna. Odpradávna se tomuto místu říkalo Hradiště, ale také bylo již odpradávna zpustlé, až na vyvýšeniny tvořené zbytky hliněných valů, které naznačovaly, že tu kdysi kdosi žil.
Mohlo by vás zajímat
Již v 18. století se však vědělo, že na tomto Hradišti lze nalézt vzácné věci. Hlavně šlo o malé okrouhlé zlaté mince. V roce 1826 se do prvních sbírek Národního muzea v Praze dostaly i předměty odtud – bronzové kruhy (zřejmě keltské nákrčníky – ozdoby keltské aristokracie), ozdobné kování, sekerky, meče a hroty šípů. Ovšem v této době se ještě věřilo, že tyto předměty pocházejí ze středověku, a že na Hradišti kdysi možná stával nějaký hrad.
Ale roku 1877 byl jedním z místních lidí na severní straně hradiště v hloubce necelého jednoho metru nalezen kožený měšec skrývající asi dvě stovky zlatých mincí. Tato zpráva se roznesla velmi rychle, a na Hradiště spěchaly stovky lidí. Takový poklad už objeven nebyl, ale asi 500 stříbrných mincí a nějaké zlaté se najít podařilo, stejně jako obrovskou spoustu zvířecích kostí. Postupně začala stoupat poptávka i po bronzových předmětech zde nalezených, kterým zpočátku místní velkou pozornost nevěnovali.
Obyvatelé
Jelikož muzea disponovala pouze omezenými finančními prostředky, většina starožitností končila v soukromých sbírkách, ale o stradonickém nalezišti se již psalo jako o evropské senzaci. Archeologové brzy poznali, že nalezené mince a další věci nepocházejí ze středověku, ale jsou ještě z pohanských dob. Archeolog profesor J. L. Píč (1847 – 1911) byl u nás jedním z prvních odborníků, kdo kladl stradonické osídlení do konce 1. století př. Kr. Považoval však ještě za osídlence Germány.
Avšak francouzský archeolog Joseph Déchelette (1862 – 1914), který roku 1899 přijel do Čech zkoumat toto naleziště, jednoznačně prohlásil, že Hradiště bylo keltským „městem“. Na počátku 20. století se s tímto názorem ztotožnili i čeští archeologové. Keltové se zde usídlili asi v polovině 2. Století př. Kr.
Jaký byl osud oppida?
V současné době se odhaduje, že stradonické oppidum skrývalo asi 100 tisíc předmětů a zlomků keramiky z keltských dob. Toto oppidum bylo zřejmě největším výrobním a obchodním centrem bójské civilizace v Čechách a bylo vybudováno na ploše kolem 90 hektarů. Nakonec zde byly objeveny zbytky dílen i obytných stavení, které většinou vykazovaly stopy po požáru.
Proto také badatelé dospěli k tomu, že oppidum zaniklo násilně – zřejmě bylo dobyto a vypáleno Germány. Ale je tomu skutečně tak? S jistotou to nikdo neví.
Zajímavé je, že jakkoliv se zde nalezlo obrovské množství zvířecích kostí (zřejmě pozůstatky jakýchsi jatek), kostry lidí chyběly, našlo se tu jen málo hrobů a vesměs šlo o žárová pohřebiště – to by možná vysvětlovalo, proč se tu kosterní pozůstatky lidí nenalezly.
Kdyby však bylo oppidum dobýváno, nedošlo by uvnitř k boji? Žádné stopy po nějakém proběhlém konfliktu však nebyly nalezeny. Je však také možné, že se Bójové vzdali a byl jim umožněn svobodný odchod ze země. Proč ale vítězové nijak nezužitkovali cennosti? Ty byly ponechány zde.
Možné je také to, že Keltové již před příchodem nepřátel uprchli, vzali jen to nejnutnější, a aby oppidum nepadlo se vším, co tam zbylo, do rukou nepřátel, zapálili ho sami.
Vypráví se tu prastará pověst o tom, že jakýsi čaroděj (pravděpodobně druid) nechal před protivníky padnout černou mlhu, skrze kterou obyvatelé Hradiště prošli do bezpečí. Mohl by to být dým ze založeného požáru? Možná. A to je zatím odpověď na všechny otázky, které se objevují ohledně Stradonic.
Od roku 1965 je oppidum chráněno jako kulturní památka.
