Hrad vzniká a mění majitele
V zalesněném údolí Talmberského potoka, na jižním okraji stejnojmenné obce v okrese Kutná Hora, se mezi domy ukrývají pozůstatky hradu Talmberka. Na první pohled působí nenápadně – a právě tím je výjimečný. Jen málokterý hrad u nás totiž natolik splynul s vesnickou zástavbou jako právě tento.
Talmberk byl založen pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století. Za jeho vznikem mohl stát Hroznata z Úžic z rodu Kouniců. V roce 1385 hrad patřil Divišovi z Talmberka, brzy poté jej však z nejasných důvodů obsadili Havel a Vilém Medkové z Valdeka.
Období husitských válek zůstává zahaleno mlčením – zprávy o hradu téměř chybí. Víme jen, že rod pánů z Talmberka se tehdy značně rozvětvil, konkrétní majitelé sídla ale zůstávají neznámí. Posledním z nich byl zřejmě Štěpán z Talmberka, připomínaný roku 1460.
Sídlo chátrá a mizí v zástavbě
V dalších desetiletích hrad střídal majitele, mimo jiné Bedřicha Ojíře z Očedělic či Bedřicha ze Šumburka. Ten však sídlil jinde a Talmberk postupně ztrácel svůj význam.
Ve druhé polovině 15. století přestal sloužit jako šlechtické sídlo. I když panství později získali Slavatové z Chlumu, hrad už jen chátral. Roku 1533 je dokonce označován jako pustý.
Opuštěné zdi se postupně staly zdrojem stavebního materiálu. V 18. a 19. století lidé začali zabudovávat své domy přímo do hradního areálu. K dalšímu poškození došlo v roce 1933, kdy se zřítila velká věž a její část musela být stržena. Stabilizace zbytků proběhla až v roce 2008.
Vypráví se o podivném přátelství
S Talmberkem je spojena zvláštní legenda, která mluví o neobvyklém poutu mezi člověkem a zvířetem.
Mohlo by vás zajímat
Jednoho dne se hradnímu pánovi narodil syn. Ve stejnou chvíli si na stromě u hradu postavila hnízdo kavka. Jak chlapec rostl, pták se stále vracel na stejné místo – a postupně mezi nimi vzniklo tiché přátelství. Z mladého šlechtice se stal muž, který se kavce svěřoval se svými starostmi i radostmi. A když po smrti otce převzal panství, zůstal jí věrný.
Pán kavce svěřoval tajemství
Nový pán byl mezi lidmi oblíbený. Vládl spravedlivě a moudře, i když se mezi poddanými šeptalo, že se před důležitými rozhodnutími radí právě se svou ptačí společnicí.
Byl také schopným hospodářem a podařilo se mu nashromáždit značné bohatství. To však ukryl v podzemí hradu – a místo jeho úkrytu svěřil pouze jediné bytosti: kavce.
Tajemství odnáší smrt
Jako by ale pták tíhu tajemství neunesl. Kavka začala chřadnout a navzdory veškeré péči brzy uhynula.
Pána její smrt hluboce zasáhla. Nepomohlo ani rozptýlení od přátel – jeho smutek byl příliš silný. Nakonec sám onemocněl a po několika týdnech zemřel, aniž by komukoli prozradil, kde se poklad nachází.
Tajemství tak zůstalo navždy ukryto – možná někde v temných prostorách pod Talmberkem, možná už navždy ztracené. Lidé však na podivné přátelství nezapomněli. Od té doby se místu začalo říkat také Kavčí hora. A kdo ví – třeba právě kavky, které se tu dodnes objevují, střeží něco, co nemělo být nikdy nalezeno.
