K čemu slouží Pražská teplárenská soustava
Dodávku tepla pro domácnosti v hlavním městě zajišťuje Pražská teplárenská soustava. Tu tvoří rozsáhlá soustava tepen, která je v evropském měřítku po technologické stránce zcela unikátní.
A to především svým rozsahem. Dnes tuto tepelnou síť tvoří už více než 700 kilometrů. Teplo se do domácností dostává prostřednictvím sítě výměníkových stanic, které přebírají dálkové teplo přímo z teplárny.
Hlavním zdrojem je pro teplárenskou soustavu elektrárna v Mělníku. Další zdroje jsou pojaty především jako špičkové a záložní. Špičkovými zdroji jsou konkrétně teplárna Malešice, teplárna Michle a výtopna Krč.
Z mělnické elektrárny vede většinou nadzemně uložený napáječ v délce 34,2 km. Ten překonává po příhradových ocelových mostech dokonce dvakrát tok řeky Vltavy a čtyřikrát i železniční trať. Voda je v něm zahřátá až na 140 °C a díky velmi dobré izolaci tuto teplotu téměř neztrácí.
V současné době zásobuje teplárenská soustava už přibližně 260 tisíc pražských domácností. Za rok jim dodá 12000 TJ tepla. Praktický dopad vedení tepla z Mělníka tkví především ve významném snížení emisí ve městě. Takto zajištěné teplo lze označit jednoduše za „čisté“. Kromě toho, že se jedná o řešení ekonomické, je dodávka tepla touto formou i výrazně ekonomičtější.
Počátky teplárenské soustavy
Historie systému pražských tepláren je poměrně dlouhá. První myšlenky na zásobení metropole teplem dostupným v blízkém okolí se objevily dokonce v 70. letech 20. století. Ve světě se tou dobou významně rozvíjelo zásobování teplem z velkých zdrojů a docházelo k výstavbám mnohakilometrových napáječů.
Základ Pražské teplárenské soustavy však byl položen až v roce 1995. Právě tehdy došlo k propojení hlavního zdroje z mělnické elektrárny s Teplárnou Malešice, Výtopnou Třeboradice, Teplárnou Michle a s několika menšími výtopnami situovanými na pravém břehu Vltavy.
