První pozorování šakala z Pálavy je z roku 2004. „V posledních letech jsou pozorování častější. Kolik jich na Pálavě žije, nevíme, údaje jsou zatím roztříštěné. Bohužel je to zvíře žijící docela skrytě a údaje o jeho výskytu jsou zatím sporadické, omezené na náhodná pozorování. Zatím jde hlavně o údaje od náhodných pozorovatelů, často řidičů, kteří v noci zaregistrují na silnici „divnou“ lišku,“ uvedl zoolog Správy CHKO Pálava Pavel Dedek. Šakal se dá rozeznat i podle stop, typická jsou srostlá bříška předních prstů. Charakteristické je i jejich vytí. Šakal se šíří přirozeně z Balkánu. Na Moravu doputoval přes Maďarsko a Slovensko, kde už jde o poměrně běžný druh. Udává se, že jednou z možných příčin současné expanze šakala do nových teritorií je změna klimatu a zkrácení doby s trvalou sněhovou pokrývkou v oblastech, které obsazuje. Roli hraje ale i proměna krajiny a její migrační prostupnost či absence konkurenčních druhů v lokalitě, například vlků.
Šakal má v potravě zastoupenou rostlinnou i živočišnou složku, živí se i mršinami. Z živočichů loví především ty drobné, kdy více než polovinu potravy tvoří hlodavci. Z rostlinné potravy převažují zralé plody. Potrava je podobná jako u lišek, jen hlodavců je v ní ve srovnání s liškou zřejmě více, šakal je mnohem více vázán na zemědělskou krajinu. „Jde o přirozenou migraci, a tak šakaly nelze považovat za invazní druh. Hranice areálů rozšíření různých druhů se v průběhu času mění. Někdy druhy zcela přirozeně expandují, jindy ustupují,“ popsal Dedek. Šakal je šelma menší než vlk, velikostí je blíže lišce. Podle zoologa rozhodně nemá důvod útočit na člověka a lidem se vyhýbá. „Vzhledem ke skrytému způsobu života je setkání se šakalem spíš raritou, zajímavým zážitkem. Pokud budete mít to štěstí a setkáte se s šakalem, včetně jedinců například sražených autem, prosíme, zdokumentujte to fotkou a dejte nám vědět,“ vyzval zoolog. Uveden by mělo být i kdy a kde se to stalo.
