Všechno začalo rostoucím objemem břicha, kterému ale paní Marie nepřikládala význam a myslela si, že jde o kýlu. Nakonec ji před loňskými Vánocemi k lékaři dohnala vnoučata. „Našla jsem si na internetu, že je v jindřichohradecké nemocnici kýlní centrum, a že tři dny po operaci pouští pacienty domů. Myslela jsem si, že budu na Vánoce doma, ze třech dní se ale staly víc než tři měsíce a domů jsem se dostala až na Velikonoce,“ popsala svůj příběh paní Marie.
„Někteří pacienti své problémy bagatelizují, i když podvědomě vědí, že se něco děje, ale nechtějí si to přiznat. To byl i případ paní Marie. Přijali jsme ji za minutu dvanáct. Potíže narůstaly každým dnem, nádor utlačoval orgány dutiny břišní a hrudník a pacientka nemohla koncem roku už prakticky ani sama dýchat,“ přiblížil primář chirurgického oddělení Lukáš Havlůj v jakém stavu byla pacientka před operací.
Největší na světě
Samotnému zákroku předcházela pečlivá příprava a spolupráce primářů urologického, chirurgického a anesteziologického oddělení nemocnice. Operace, při které lékaři pacientce odstranili devatenáctikilový nádor, trvala čtyři hodiny. Ani poté ale nebylo vyhráno, nádor utlačoval velké cévy v břišní dutině i ostatní orgány a návrat k normálnímu fungování těla byl ještě dlouhý. „Došlo k mnoha závažným pooperačním okolnostem, se kterými jsme se na ARO museli potýkat. Naše pacientka strávila na ARO téměř tři měsíce a polovinu z toho byla v umělém spánku,“ popsal průběh rekonvalescence primář ARO Vít Lorenc.
Jednalo se o vzácný typ nádoru, takzvaný liposarkom, který vzniká z tukové tkáně a prakticky se může vyskytovat kdekoliv v lidském těle, na končetinách, v dutině břišní nebo v blízkosti ledvin, což byl případ paní Marie. „Obecně nádory mohou být ještě větší. Jsou popsány případy, kdy nádory vážily i přes sto kilogramů. Takto velký nádor tohoto typu odborná literatura ale nepopisuje, pravděpodobně tak jde v tomto směru o světový rekord,“ upozornil Lukáš Havlůj.
Po třech měsících opět doma
„Věděla jsem, že výsledek je nejistý a že se možná z nemocnice už nevrátím. Spoléhala jsem ale na lékaře a důvěřovala jim. Všem bych chtěla moc poděkovat, zachránili mi život,“ řekla paní Marie, pro kterou byla největší motivací k uzdravení vnoučata, o které se už třináct let po smrti své dcery sama stará, a také jorkšír Charlie.
Právě motivace a chuť žít je podle primáře Havlůje padesát procent úspěchu: „Pokud není pacient naladěn pozitivně, tak to nemusí dobře dopadnout, i když mi všechno uděláme správně. Klíčová je komunikace, kdy s pacientem vše probereme a připravíme ho na to, co ho čeká. Chtěl bych všem, kteří se na léčbě paní Marie podíleli, poděkovat. Není to úspěch jednotlivce, ale celého týmu,“ doplňuje Lukáš Havlůj.
Mohlo by vás zajímat
zdroj: nemjh.cz
