Jak se v mapě vyznat?
Dříve, než lidé vyrazí na cestu, tak si skrze mapu zjistí, zda je jejich cíl bezbariérový, tedy samostatně přístupný, nebo zda budou potřebovat doprovod. Aplikace samozřejmě zobrazuje i budovy pro imobilní nepřístupné. „Objekty jsou v mapě barevně rozlišeny podle stupně bezbariérovosti. Přístupné jsou značeny zelenou barvou, obtížně přístupná nebo nepřístupná místa jsou červená. Nově jsou v mapě zobrazeny zrušené či přemístěné provozovny, jež jsou v mapě přístupnosti označeny černě, z větší části se jedná o pošty. Vozíčkáři tak neváží cestu nadarmo, pakliže se před cestou podívají do aplikace,“ sdělila mluvčí města Ostravy Gabriela Pokorná.
Tvořili ji samotní lidé na vozíku
V mapě jsou zaznamenané budovy zdravotnictví, kultury, služeb i gastronomie a přes 1 000 nástupišť tramvajové, trolejbusové a autobusové dopravy městské hromadné dopravy města Ostravy. Mapa je postupně aktualizována, nově na ní přibyl zrekonstruovaný Sportovní areál Poruba, muzeum Futureum v areálu Dolních Vítkovic, City Campus Ostravské univerzity a řada dalších míst. Zájemce v mapě nalezne kromě základních informací obsahujících adresu, také detaily ke vstupu do budovy, jako je šířka dveří a průchodů, sklony ramp, interiéru, existenci výtahu či plošin, schodů, specifikaci povrchů, dostupnosti parkování či toalet.
Na mapování jednotlivých míst spolupracují handicapovaní, pohybující se na vozíku, neboť jsou schopni nejlépe budovy posoudit a všimnout si i skutečností, které zdravý člověk vůbec nevnímá. V Ostravě tak spolupracuje specialista pro architektonické bariéry odboru územního plánování a stavebního řádu, pohybující se na vozíku se zástupci Ostravské organizace vozíčkářů. „My se podílíme na mapování jednotlivých objektů, naše zjištění pak sdílíme se zaměstnancem magistrátu, taktéž vozíčkářem, který naše postřehy dále řeší. Vozíčkáři systému využívají, praktické jsou například informace bezbariérovosti zastávek, zda jsou přístupné a pro nás přívětivé,“ sdělil předseda Ostravské organizace vozíčkářů Tomáš Dvořák. Doplnil, že si lidé na vozíku cení jednotnosti systému napříč republikou. Větší města podle jeho slov tento způsob informování přijaly za své a vozíčkáři se tak mohou jednodušeji zorientovat při případném cestování i v dalších městech.
