Na souši je jejich nepřítelem člověk
Jejich nepřátelé, kosatky, je zabíjejí v moři. V zimě by je na zamrzlém moři lovili lední medvědi, ale v červnu je už moře volné a medvědi se neodvažují plavat tak daleko. Jediným nepřítelem lachtanů na zemi je člověk, a oni bohužel během svého vývoje nezískali nic, co by je bránilo proti puškám a kyjům.
Na pobřeží se cítí v bezpečí, a jakmile se dostanou na pevnou zemi, začne velmi podivný obřad. Ačkoliv jich může být mnoho, neshlukují se do skupin. Jsou to lachtaní samci. V plné dospělosti měří až dva metry a váží 250 kg. Každý z nich se snaží obsadit svůj vlastní kus pevné země, kousek břehu, na nějž je sousedům vstup zakázán. Vymezení revírů předchází nezbytné období řevu, předvádění agresivních postojů a občasného vzplanutí tvrdých rvaček, při kterých teče krev. Největší a nejsilnější samci obsadí nejlepší okrsky – plochy otevřené písečné pláně.
V polovině června připlouvají další a tentokrát je jich mnohem více. Jsou to samice. Také ztěžka vylézají na břeh a každá ihned vstoupí do harému některého z pánů břehu.
Všechny samice v moři jsou vlastně březí
Už v červnu jsou pak všechny samice březí. Doba vývoje plodu je u všech tuleňů a lachtanů zhruba sedm měsíců, ale brzy potom, co se zárodek začne vyvíjet, dojde k zastavení jeho růstu – tzv. utajené březosti – a tak se celé těhotenství protáhne asi na jedenáct měsíců. Znamená to, že prakticky všechny dospělé samice lachtanů a tuleňů, které plavnou na volném moři, jsou březí.
Starým samcům se však nedaří všechno tak, jak by si přáli. Ovládají sice svůj kousek břehu, ale samice si zcela svobodně vybírají místo, kde porodí mláďata. Vyberou si tu část pláže, která se jim zdá nejvhodnější, a tak se mohou octnout v okrsku kteréhokoliv z pánů břehu. Je zjevné, že samec, který má být úspěšným pánem břehu, si musí vybrat a uhájit takový kousek pláže, který bude samicím co nejvíce vyhovovat.
Jakmile samice vystoupí na břeh, samec se je snaží udržet v houfu, ale ony přesto volně přicházejí i odcházejí, aspoň do té doby, dokud je narození mláďat nepřipoutá k jednomu místu.
Hranice okrsků jsou důsledně dodržovány
To vše má svůj dobrý důvod. Lachtani jsou sice dokonale přizpůsobeni životu v moři, ale přizpůsobení nešlo tak daleko, aby samice mohly v moři i rodit jako velryby a delfíni. Mláďata se musí narodit na souši. Během postupné adaptace k vodnímu životu se však končetiny lachtanů a tuleňů změnily v ploutve. Tuleňovití dokonce nemohou obrátit zadní nohy dopředu, takže se při pohybu na suché zemi o ně nemohou opřít. Tuleň se může jen neobratně plazit a je přitom zcela bezbranný. Jeho jedinou obranou na souši je vrhnout se rychle do moře. Proto je výhodné omezit pohyb na souši na co nejkratší dobu. Tuleni a lachtani toho dosáhli tím, že období rození mláďat spojili s novým zabřeznutím samic.
Mohlo by vás zajímat
Za den nebo dva po vystoupení samic na souš se narodí mláďata. Když jsou asi týden stará, jejich matky se již znovu páří – jen se svým pánem břehu, který může mít ve svém harému až padesát samic. Každopádně staří samci v době před připlutím samic musí čelit útokům mladých rivalů a každoročně je některý z nich poražen a jeho kousek břehu dostane nového mladého pána. Hranice mezi okrsky jsou tak tak přesně stanoveny a důsledně dodržovány, že člověk po nich může chodit zcela bez obav. Samec z žádné strany hranice si nedovolí zaútočit, protože by se přitom dostal na území svého souseda.
