Objevili cosi děsivého
8. května 1950 se vydali dánští bratři Emil a Viggo Hojgardovi dobývat rašelinu na palivo z malé vesnice Tollund ve východním Jutsku, bylo totiž krásné počasí. I tak jim přešel mráz po zádech, když nalezli tělesné pozůstatky muže, kterému mohlo být asi čtyřicet. A co víc – kolem krku měl zataženou oprátku. Proto bratři ihned informovali policii. Tento objev vešel později do dějin archeologie jako „muž z Tollundu“. Podobný objev učinil dělník, taktéž při dobývání rašeliny, v Dolním Sasku u Eckernförde. Tam nedaleko usedlosti Windeby objevil 19. května 1952 takzvanou dívku z Windeby. Na ní bylo zase zvláštní to, že měla přes oči tmavou pásku. Hned 9. června nalezli místní lidé druhé mrtvé tělo, které zřejmě patřilo muži – k čemu v bažinách došlo?
Těla zůstala uchovaná v rašelině
Ale k vůbec prvnímu objevu mrtvoly uchované v rašeliništi došlo již v 17. století. Od té doby jich bylo nalezeno několik stovek. Pomocí dnešních moderních metod můžeme nalezená těla celkem přesně časově zařadit.
Za nejstarší nález je považována mladá žena z Kolbjergu, která utonula asi před 10 tisíci lety a voda její tělo odplavila do rašeliniště. Přibližně pětadvaceti let se dožila „Rosalinde“, tak byly nazvány tělesné ostatky ženy, která spočinula v rašeliništi u hornobavorského Peitingu a je považována za nejmladší nález – dostala se sem až ve středověku.
Nejvíce těl z rašelinišť pochází z éry vymezené přibližně rokem 700 př. Kr. a přelomem letopočtu.
Také se ukázalo, že dívka z Windeby je ve skutečnosti chlapec a s mužem nalezeným nedaleko se setkat nemohl, dělilo je asi 150 let.
Došlo k přirozené mumifikaci
Jak je možné, že se v rašeliništích nalezlo tolik lidských těl? Tělesné pozůstatky se tu totiž přirozeně konzervují. Většina nalezišť leží v oblasti středoevropských a severoevropských rašelinišť, v chladném a vlhkém klimatickém pásu, který se rozkládá od Irska přes Velkou Británii, Nizozemsko, severní Německo a Dánsko až po Pobaltí.
Jak přišli tito lidé o život? Nabízí se odpověď, že většina jich spadla do bažiny. Některá těla ukazují, že tomu tak skutečně mnohdy bylo. Ovšem u mnoha dalších mrtvých lidí zase poukazuje řada znaků na to, že zahynuli smrtí násilnou. Jejich současníci je probodli, zardousili a podobně. Byli to snad váleční zajatci či zločinci, kteří byli odsouzeni k smrti a pak hozeni do bažiny, jak je to popisováno v dávných kronikách? Nebo naopak tehdejší společnost usmrtila při nějakém pohanském rituálu ty nejurozenější a přinesla tak drahou oběť svým bohům?
Mohlo by vás zajímat
Vraťme se k muži z Tollundu. Podle všech výzkumů za svého života nikdy tvrdě nepracoval a navíc byl pečlivě uložen na mechové lože a spuštěn do bažiny. To vše kolem roku 250 př. Kr.
Ať už oběti žily jakkoliv, vypovídají jejich dobře zachovalá těla leccos o životě našich předků i o jejich chorobách. Otazníky kolem okolností jejich smrti však zůstávají…
