Interaktivní hra vychází z jednoduchého scénáře souvisejícího s každodenním životem. „Pacient si nasadí brýle a my na tabletu navolíme jednotlivé simulace, které se střídají v různých časových úsecích. Programy jsou rozděleny podle druhů terapeutického cíle. Některé jsou zaměřené více na hrubou motoriku, jiné na jemnou motoriku. A další třeba na kognitivní funkce. Tyto programy jsou vhodné pro pacienty po cévní mozkové příhodě,“ popisuje vedoucí fyzioterapeut Štěpán Jáchym.
Další programy jsou zase zaměřené na rovnováhu a celkovou kondici. Všechny se pak dají vzájemně kombinovat. „Rehabilitace ve virtuální realitě jsou vhodné pro všechny pacienty. Nejvíce však poslouží pacientům s neurologickými diagnózami nebo ortopedickým pacientům s omezenou hybností v kloubech ramenních, loketních a podobně,“ zdůrazňuje Štěpán Jáchym.
Terapeut pacientovi nejprve vše vysvětlí a poté zvolí léčebný program. Plnění zadaných úkolů sleduje současně na svém tabletu, aby pacientovi v případě potřeby poradil. „Můžeme mu ale také úkol ztížit. Například když má třídit ovoce do bedýnek podle jednotlivých druhů, můžeme mu říct, aby bral pouze jeden druh. Fyzioterapeut také může korigovat chybný pohybový stereotyp manuálním kontaktem či vedením pacienta s cílem rychlejší nápravy poškozené funkce,“ vysvětluje vedoucí terapeut.
„Tím, že se pacienti dostanou do virtuální reality, oprostí se od nemocničního prostředí. Když pak plní daný úkol, zapomenou na všechno ostatní. Často se ponoří do svého úkolu natolik, že zapomenou i na bolest. Najednou jsou schopní udělat pohyby, které by jindy nedokázali. Dostanou se někam dál. Je to pro ně pak velká motivace,“ pokračuje Štěpán Jáchym.
Jak dále podotýká, s novou formou rehabilitace se zatím pacienti i zdravotníci sžívají. Mohla by se podle něj ale uplatnit i u pacientů v následné intenzivní péči nebo jako příjemné zpestření každodenní rutiny pacientů na oddělení dlouhodobě nemocných.
