Zemřel příliš brzy
Vratislav měřil asi 175 cm, měl horní předkus a předčasně uzavřené hlavní lebeční švy, a to vše po něm zdědil jeho syn Václav. V roce 906 se oženil s Drahomírou, která pocházela z Polabských Slovanů, které po jejím odchodu do Čech vyvraždil roku 928 východofrancký král Jindřich I. Ptáčník. Manželská dvojice byla brzy pokřtěna.
Vratislav a Drahomíra měli kromě čtyř dcer (jménem jsou známy jen Přibyslava a Střezislava) dva slavné syny: Václava (budoucího Václava I – svatého Václava) a Boleslava (budoucího Boleslava I.). Rodina žila nejprve mimo Pražský hrad, tam se přestěhovali teprve v roce 915, když zemřel Vratislavův vládnoucí starší bezdětný bratr Spytihněv.
Vratislav I. se stal téhož roku vladařem a byl panovníkem úspěšným. Dokázal zemi ochránit před útoky Maďarů a těsně před svou smrtí založil na Pražském hradě kostel sv. Jiří. Zemřel bohužel příliš brzy, zřejmě ve věku 33 na následky zranění buď utrženého při boji s Maďary, nebo po pádu z koně při lovu. V té době bylo synům 14 a 6 let.
Drahomíra se s tchyní příliš nesnášela
Oficiálním následníkem trůnu byl Václav, ale sněm rozhodl, že za něj bude ještě nějakou dobu vládnout tehdy asi třicetiletá matka Drahomíra. O oba chlapce se měla postarat babička Ludmila. Velmi o to také stála, snad že se jí snacha zdála příliš bojovná či pohanská, možná se ale nechtěla jen tak vzdát politického vlivu, který chtěla získat prostřednictvím vnuků.
Drahomíře se na každý pád nelíbila představa, že ze synů chce Ludmila vychovat čtenáře bible a ne bojovníky, jak to vyžadovala tehdejší nutnost. Také se jí snad nelíbila údajná Ludmilina ctižádost, což její tchyně zaregistrovala brzy. Ujistila proto Drahomíru, že netouží po moci a nabídla jí, že přestane zasahovat do výchovy vnuků. Než jí Drahomíra odpověděla, pro jistotu se přestěhovala na Tetín, pravděpodobně odtud chtěla v obavách o holý život uprchnout k bavorskému králi.
Kněžna Drahomíra si svoji moc neužívala dlouho
Tuto cestu však již nestihla uskutečnit, Drahomíra ji nechala po setmění 15. září roku 921 zavraždit. Vybrala si k tomu dva vojáky ze své družiny – Gomona a Tunu, kteří byli silnými vikingskými bojovníky. Dostali se na Tetín podivuhodně lehce – buď tedy bránu otevřel nějaký zrádce z posádky, nebo hlídka respektovala to, že je Drahomíra panovnice a může tak na Tetín poslat své lidi.
Varianta legendy, podle které Ludmila vše tušila, a po svatém přijímání odevzdaně čekala na smrt, je pravděpodobně mylná. Vrazi ji zřejmě překvapili, když ležela na loži, dovolili jí jen, aby se pomodlila a posléze ji uškrtili. Není jisté, zda to bylo provazem, složeným závojem nebo něčím jiným.
Mohlo by vás zajímat
Gomon a Tuna sice obdrželi jako odměnu nevídanou sumu, ale dlouho se neradovali. Drahomíra totiž dostala strach, uvědomila si, že přestřelila. Označila své dva vojáky veřejně za Ludmiliny vrahy a nařídila, aby byli i s rodinami zabiti – zachránil se údajně pouze Tuna.
Drahomíra měla své přívržence, ale její bojovný směr netrval dlouho. Když v zemi vypukl hlad, začali lidé toužit po míru a klidu a směřovali své naděje k ústupnějšímu Václavovi. Pochybného štěstí plynoucího z pocitu moci si tedy Drahomíra užila poměrně krátce – od roku 921 do roku 925.
