Týrání v blízkých vztazích
Násilí na seniorech se nejčastěji odehrává tam, kde by mělo být bezpečno – v rodinách, partnerských vztazích nebo i sociálních službách. Podle Centra pro výzkum stárnutí Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity zažilo nějakou formu týrání ze strany blízkých osob téměř 30 % seniorů ve věku 65–84 let. U osob starších 85 let toto číslo stoupá až na 40 %. Pachatelem přitom může být kdokoliv – partner, dítě, vnouče, soused nebo pracovník v sociálních službách.
Mlčení jako důsledek studu a závislosti
Většina obětí o svém trápení nemluví. Jak upozorňuje socioložka Lucie Vidovičová z FSS MUNI, mnozí senioři týrání banalizují, stydí se, nebo si dokonce myslí, že si za svou situaci mohou sami. V některých případech (cca 15 % seniorů) jsou navíc na svých trýznitelích existenčně závislí. Pomoc hledají jen výjimečně – často nejenže nevědí, kam se obrátit, ale pomoc v podstatě není nijak jasně a viditelně dostupná. „Neexistuje nikdo, kam byste univerzálně věděli, že se s takovým problémem můžete obrátit. Hodně nám pomáhají intervenční centra, která jsou dostupná ve všech krajských městech,“ upřesnila Vidovičová.
Mohlo by vás zajímat
Kampaň vyzývá: Podej ruku
K osvětě a změně situace má přispět i kampaň Podej ruku, kterou spustila organizace Pod svícnem. Ta upozorňuje na přetrvávající mýty – že si oběti mohou za své problémy samy nebo že o pomoc nestojí. Kampaň cílí především na okolí obětí. Lidé často zvenčí (na rozdíl od obětí samotných) poznají, že je něco špatně, ale nechají se odbýt nebo nevědí, jak reagovat. Pomoci má i nový web s radami, jak domácí násilí rozpoznat a jak jednat, pokud má člověk podezření, že mu někdo v jeho okolí čelí.
Většina případů zůstává skryta
Přestože domácí násilí postihuje každého pátého člověka, více než 70 % obětí uvádí, že jim nikdo nepomohl. Většina případů týrání seniorů se tak k příslušným orgánům ani nedostane. O změnu se snaží i nový návrh zákona, který by měl zavést jednotnou definici domácího násilí (kterým bude rozuměno násilí fyzické, psychické i ekonomické) a rozšířit ochranu obětí – například prodloužením doby vykázání násilníka na 14 dní. Násilné chování přitom výrazně dopadá na kvalitu života obětí – senioři často trpí strachem, úzkostmi, poruchami spánku, potýkají se s depresemi. To vše se pak nakonec podepisuje i na zhoršeném zdraví.
Pomoc mohou senioři hledat u organizací jako Bílý kruh bezpečí, Elpida nebo Život 90, které se tématu věnují dlouhodobě. Klíčová ale zůstává také role okolí – blízcí by neměli svá podezření ignorovat. V mnoha případech je právě jejich zájem prvním krokem k poskytnutí adekvátní pomoci.
