Osídlení těchto skal je velmi dávné
Lidé pobývali v Klokočských skalách již velmi, velmi dávno. Kupříkladu v Jislově jeskyni se krom jiného našly křemencové nástroje staré padesát tisíc let! Sousedící Betlémské skály jsou porostlé borovými lesy, a když se vyškrábete nahoru na některou ze skal, otevře se vám strhující výhled do hlubokého kaňonu. Vládne zde příjemná atmosféra, ale jsou tu i temnější místa – kupříkladu Zdenčina skála, ze které se prý dívka zdrcená nešťastnou láskou vrhla do hlubin. Citlivější lidé tu údajně mohou pociťovat neklid a smutek.
Druidové prý tu měli mít posvátný okrsek
Někteří badatelé se přiklánějí k tomu, že v době, kdy v Čechách žili Keltové, byl celý Český ráj, kde se dodnes nacházejí prý silová pole jak pozitivních, tak negativních energií, obrovským posvátným areálem, jakýmsi výukovým „střediskem“ druidů. I dnes si dovedeme představit, že zde meditovali v hloubi temných jeskyň, na prahu světa bytostí existujících mimo čas, tak jak jej chápeme my.
Rotštejn vyniká atmosférou i legendami
V jihovýchodní části Klokočských skal se tyčí skalní útvar zvaný Brána, který náleží ke zřícenině skalního hradu Rotštejn. V místě zaniklého hradu zůstalo jen pár pozůstatků ve skalách – otisky po trámech, černá kuchyně, chodby a cisterna. A ke všemu ještě děsuplná pověst.
Hrad možná ještě před rokem 1300 založil pan Vok, syn Jaroslava z Hruštice, zakladatele Turnova. Jeho syn Vok II. z Rotštejna se neustále soudil se sousedy i příbuznými o majetek, což vyústilo až k vypálení hradu. Ten byl sice obnoven, ale za husitských válek opět zničen, přesné okolnosti však nejsou známy. Co je však známo, je legenda o kontroverzní postavě pana Voka.
Měl být údajně již od mládí celkem nesnášenlivý, radši se toulal po skalách, než aby se musel bavit s lidmi. Nosíval dlouhý černý plášť a často v noci pobýval venku – když se ráno vracel, byla z něj na hony cítit síra. Rozumějme – pekelná síra! V Klokočských skalách prý vykonával magické obřady a snad i obcoval s nadpřirozenými bytostmi.
Nad krajem zavládl strach – i stromy začaly žloutnout a opadávat, ptáci přestali zpívat, zvěř prchala z lesů a nejen to. Vesničanům v podhradí hynula domácí zvířata – proto se jednou sebrali a vydali se na Rotštejn, vyříkat si to s panem Vokem. Ten se jim ale rozplynul před očima. Několik dní byl pryč, když se však vrátil, přišla s ním i vichřice, která zničila úrodu. To již vesničané opravdu neunesli, hrad dobyli a podpálili. Na spáleništi pak našli černý krystal, a protože hradního pána od té doby nikdo nikdy neviděl, začalo se šeptat, že uhořel a jeho srdce či duše, kterou upsal ďáblu, se proměnila v černý kámen.
Zbyla tu snad stopa dávného astronauta?
Zajímavostí těchto skal je kupříkladu i záhadný otisk ve skále nedaleko obce Klokočí. Hlubokými podélnými rýhami připomíná stopy bot astronautů na Měsíci. Kde se tam vzal? A kdy vznikl? Je možné, že tyto skály skrývají ještě mnoho záhad…
