Tamerlán dobývá půl světa
Pozabíjet sedmnáct milionů lidí v době, kdy jich na celé planetě žilo jen něco málo přes tři sta milionů, vyžaduje zvláštní druh „talentu“ – a to spíš temného než obdivuhodného. O to děsivější, že ve 14. století nebyly k dispozici vlaky, letadla ani tanky, natož zbraně hromadného ničení. A přece se jeden muž stal mistrem ve válečném řemesle.
Nebyl to nikdo jiný než Tamerlán – v roce 1369 prohlášený emírem starověké Transoxanie, tedy země mezi řekami Amudarja a Syrdarja. V místech, kde se dnes rozkládá Uzbekistán a část Kazachstánu, vybudoval svou základnu, odkud vyjížděl na nekonečné vojenské výpravy. Tento neúnavný „milovník válečné turistiky“ procestoval se zbraní v ruce vše od podhůří Himálaje až po Turecko, nechal za sebou spálené Perské pláně a podnikl i legendární vpád do Indie.
Řemeslníky chrání, ostatní zabíjí
Z jeho kroniky je patrné, že v Tamerlánově době se vyplácelo spíše ovládat dláto či jehlu než pluh nebo váhu na měření kořisti. Řemeslníky, stavitele a umělce nechával při životě a odvážel je do svého hlavního města Samarkandu, aby ho proměnil v perlu Orientu. Zbytek obyvatel měl ovšem smůlu – často skončil pod ostřím meče.
Díky této nelítostné „personální politice“ vyrostlo v Samarkandu mnoho architektonických skvostů. Mezi nimi i mauzoleum Gur Emír, které Tamerlán nechal zbudovat roku 1403 jako místo věčného odpočinku pro svého oblíbeného vnuka Muhammada Sultána, padlého v bitvě.
Byla to asi nejhonosnější hrobka své doby
Onyxové obložení, rafinovaná výzdoba, opulentní dvaatřicetimetrová kupole – Gur Emír se měl stát nejhonosnější hrobkou své doby. Původně určena jen pro vnuka, později přijala i samotného Tamerlána, který zemřel v roce 1405. Brzy se kolem ní začala šířit legenda pramenící z nápisu na stěně:
„Vstanu-li z mrtvých, svět se zatřese.“
Podobných záhadných frází se v historii objevila celá řada, ale málokterá měla tak děsivou souvislost s událostmi, které přišly o staletí později.
Mohlo by vás zajímat
Gerasimov porušil klid mrtvého vládce
V polovině 20. století upoutala Tamerlánova hrobka zájem sovětského patologa a antropologa Michaila Gerasimova, průkopníka v rekonstrukci tváří historických osobností podle lebek. Toužil zjistit, zda měl Tamerlán příbuzenský vztah k Čingischánovi, a tak se rozhodl provést exhumaci.
A právě 22. června 1941, jen několik hodin po otevření sarkofágu, zahájilo nacistické Německo invazi do Sovětského svazu – nechvalně známou operaci Barbarossa. Shoda okolností? Anebo naplnění dávné kletby?
Kletba skončila až po návratu ostatků
Vojenské neúspěchy Rudé armády na začátku války přiměly sovětské vedení k podivnému kroku: ostatky Tamerlána byly s poctami znovu uloženy do Gur Emíru – a to jen několik dní před sovětským vítězstvím v bitvě u Stalingradu. Pro pověrčivé to byla jasná zpráva, že klid mrtvého válečníka nemá být rušen.
