Podpořili tím občanskou iniciativu „My Voice, My Choice“ (Můj hlas, moje volba), pod níž se podepsalo přes 1,1 milionu lidí, zejména z Německa, Francie a Itálie. Usnesení je sice právně nezávazné, politicky však vysílá silný signál.
Síť evropské solidarity
Jádrem návrhu je vznik dobrovolného finančního fondu, do něhož by se jednotlivé členské státy zapojovaly podle vlastního uvážení. Z tohoto fondu by pak bylo možné hradit náklady na interrupční péči ženám, které musejí za zákrok vycestovat do jiného unijního státu, kde je potrat legálně a reálně dostupný. Tím by se vytvořila síť evropské solidarity: země, které chtějí přístup k potratům podpořit, by mohly pomoci ženám z těch států, kde jsou pravidla výrazně přísnější, aniž by jim diktovaly změnu jejich vnitrostátní legislativy.
Opatření cílí především na ženy z Polska, Itálie, Malty a Chorvatska, kde je potrat povolen jen ve velmi omezených případech a v praxi často téměř nedostupný. Švédská europoslankyně a zpravodajka usnesení Abir Al‑Sahlaniová připomněla dramatické dopady takové politiky, když uvedla, že v Polsku kvůli omezenému přístupu k bezpečnému potratu umírají ženy, na Maltě jsou ženy kriminalizovány a v Itálii existuje právo na potrat „jen na papíře“.
V tomto světle má unijní iniciativa výrazný humanitární rozměr. Podporovatelé zdůrazňují, že odepření bezpečného potratu má vážné zdravotní, sociální i ekonomické následky: ohrožuje fyzické i duševní zdraví žen, nutí je vyhledávat nebezpečné zákroky v šedé zóně a prohlubuje existující nerovnosti. Naopak dostupná a legální interrupční péče podle nich přispívá k ochraně zdraví, důstojnosti a tělesné autonomie žen a měla by být chápána jako součást moderní zdravotní péče.
V několika evropských zemích – například ve Francii, Slovinsku nebo Srbsku – je právo na potrat dokonce zakotveno přímo v ústavě. Česká právní úprava, která umožňuje interrupci do 12. týdne těhotenství a ve specifických případech až do 24. týdne, tak s navrhovaným evropským směrem není v rozporu.
Rovnost vs. kompetence
Usnesení prošlo poměrně jasnou většinou: pro hlasovalo 358 europoslanců, proti bylo 202 a 79 se zdrželo. V další fázi je na Evropské komisi, aby do března 2026 rozhodla, zda na tento politický impuls naváže konkrétním legislativním návrhem.
I když většina evropských občanských iniciativ v minulosti nedospěla až k přijetí právně závazných předpisů, samotná debata posouvá téma reprodukčních práv do centra unijní agendy. Usnesení tak nevytváří povinnost, ale otevírá členským státům cestu, jak prakticky pomoci ženám v celé EU a přiblížit se ideálu, že místo, kde se člověk narodil, nebude rozhodovat o jeho přístupu k bezpečné zdravotní péči.
Mohlo by vás zajímat
Z 21 českých europoslanců podpořilo usnesení šest, proti byli čtyři, většina se zdržela a jeden nehlasoval. Usnesení podpořili Jan Farský a Danuše Nerudová ze STAN, dále Ondřej Kolář a Luděk Niedermayer z TOP 09, Markéta Gregorová za Piráty a Nikola Bartůšek z Přísahy. Proti hlasovali Ivan David ze SPD, Alexandr Vondra z ODS, Antonín Staněk z Přísahy a nezařazený Ondřej Dostál. Zdrželi se všichni europoslanci hnutí ANO, kteří jsou členy frakce Patrioti pro Evropu, a také Ondřej Krutílek s Veronikou Vrecionovou z ODS. Tomáš Zdechovský z KDU-ČSL se hlasování neúčastnil.
Toto rozdělení odráží české politické spektrum: liberálnější strany vidí v návrhu krok k rovnosti a ochraně zdraví žen, zatímco konzervativnější hlasy ho považují za zásah do národních kompetencí.
