Nevinný nález spustil lavinu strachu
Eleanor Zugunová vyrůstala v chudé rolnické rodině v Rumunsku. Jednoho dne našla u cesty několik mincí a koupila si za ně pár sladkostí. Když se to dozvěděla její babička, obvinila ji, že peníze patřily ďáblu – a že jejich utracením do sebe Eleanor vpustila zlo. V prostředí, kde se křesťanská víra mísila s lidovými pověrami, měla podobná slova ničivou sílu. Pro malé dítě se stala realitou, kterou nedokázalo zpochybnit.
Noc, kdy začaly létat kameny
Ještě téže noci se kolem vyděšené dívky začaly odehrávat děsivé jevy. Vzduchem létaly kameny, rozbíjela se okna a v domě panoval chaos. Rodina se uchýlila k tomu, co považovala za jediné řešení: k pokusu o vymítání ďábla. Rituál však situaci pouze zhoršil. Úkazy zesílily a Eleanor byla nakonec poslána do kláštera, kde mělo zlo ztratit svou moc.
Klášter změnil scénu, ne děj
Ani za klášterními zdmi nenastal klid. Podle svědectví se zde nábytek vznášel nad zemí, předměty se samovolně přesouvaly a zdálo se, jako by někdo neviditelný s věcmi házel. Situace byla natolik vážná, že Eleanor nakonec skončila v psychiatrické léčebně.
Její případ mezitím překročil hranice Rumunska.
Odborníci hledali odpovědi
Dívku vyšetřoval německý parapsycholog Fritz Grünewald. Než však stihl dospět ke konečným závěrům, náhle zemřel na infarkt. Případ se tak ještě více obalil tajemstvím.
V září 1925 převzala nad Eleanor ochranitelskou ruku hraběnka Zoe Wassilková-Sereckiová, mecenáška parapsychologického výzkumu, která ji odvezla do Vídně. Během následujícího roku zde bylo zaznamenáno přibližně devět set nevysvětlitelných jevů.
Dracu dostal jméno
Eleanor byla přesvědčená, že ji ovládl Dracu, což je rumunský výraz pro ďábla. Snažila se ho usmířit drobnými dárky, jako by šlo o skutečnou bytost, s níž je možné vyjednávat. Její strach byl hmatatelný a s každým dalším úkazem se prohluboval.
Mohlo by vás zajímat
V dubnu 1926 nabídnul britský parapsychologiký badatel Harry Price, že Eleanor převezme do Národní laboratoře pro parapsychologický výzkum v Londýně. Zde pozoroval zvláštní jevy – předměty mizely z jednoho místa, aby se s hlukem objevily jinde, jako by s nimi někdo pohazoval.
Po každém takovém incidentu se dívčin tep zrychlil přibližně o dvacet úderů za minutu.
Price dospěl k racionálnímu vysvětlení
Pokud byl Dracu „rozhněvaný“, objevovaly se na Eleanořiných prsou, rukou a obličeji napuchlé pruhy a stopy připomínající pokousání. Price si však všiml, že podobné projevy nejsou v případech dětí na prahu dospívání nijak výjimečné a mají své psychologické vysvětlení.
Projevy poltergeista bývají často spojovány s pubertou, emočním napětím a strachem – a přesně to Eleanor obklopovalo od prvního dne.
Jakmile Eleanor dospěla, podivné úkazy postupně ustaly. Vrátila se do rodného Rumunska, usadila se a nakonec pracovala jako kadeřnice. Její „posedlost“ zmizela stejně náhle, jako se objevila.
Zůstává otázka, zda byla Eleanor skutečně ovládána něčím nadpřirozeným – nebo zda se stala obětí slov, která do dětské mysli zasela strach silnější než jakýkoli ďábel. Možná právě babiččina věta otevřela peklo, které nikdy neexistovalo mimo lidskou psychiku.
