Rodina je základ
Historicky známé heslo Rodina je základ státu platí i v dnešní době. A nejen státu, ale také naší psychiky a vzorců chování, které si z naší rodiny odnášíme do svého života. Dětství má ohromný vliv na formování charakteru a chování jedince.
Jedni dělali to, druzí ono
Proč třeba vaše partnerka vyžaduje, abyste jí pomohl po obědě, který uvařila, s nádobím? Nebo proč má ironickou poznámku, že s loupáním ořechů jste jí nepomohl, ale oříškové rohlíčky pak vyluxujete lépe než vysavač? Stačí se na návštěvě u jejích rodičů podívat, jak funguje dělba práce v domácnosti. Mohou zde být dvě základní situace. Otec pomáhá matce s rodinným obědem. Třeba naškrábal brambory, utřel nádobí, pochválil ji za dobrý oběd… A není divu, že vaše partnerka si chce tento milý „standard” udržet.
Druhou možností je, že otec celou dobu sedí v křesle, přičemž vystupuje jako bavič společnosti a hlava rodiny, kdežto matka zajištuje rodinný oběd a veškerý servis. Vaší partnerce se to bytostně nelíbí, protože ví, že matka byla celý život na vše, co se týká domácnosti, sama. Otec dělal jen čistě chlapské práce typu sekání dřeva, stavění plotu či návštěvy místního hostince za účelem informovanosti o místním dění. Navíc vy bydlíte spolu v paneláku, takže tam těch typicky mužských povinností moc není.
Ani nároky na vzhled nejsou výjimkou
Jste ženou, která se líčí spíše decentně, aby podtrhla přirozenou krásu, ale ne aby si přemalovala celý obličej? Jenže váš nový přítel vás překvapí tím, že požaduje, abyste si lakovala nehty (nejlépe rudým lakem) a používala mnohem výraznější make-up? Není divu, že jste překvapená. Mnoho mužů se totiž za „plakátovou” krasavicí otočí, ale doma by ji mít nechtěli. Je možné, že některá z jeho předchozích pertnerek ho takto ovlivnila svým vzhledem, ale je také možné, že jeho maminka prostě patří k ženám, které se výrazněji líčí. A on byl od malička zvyklý na silnější „barvičky”, takže to, co vám přijde tak akorát, on sotva vnímá. A to, co přijde jako norma jemu, je pro vás už přespříliš.
A co s tím?
Uvědomte si, že mnohé partnerovy reakce a očekávání nejsou osobní útoky ani schválnosti, ale naučené vzorce, které považuje za normu. Rodinné návštěvy mohou posloužit jako cenný „manuál“ k pochopení, odkud se tyto představy berou. Neznamená to, že je musíte automaticky přijmout nebo se jim přizpůsobit, ale že o nich můžete mluvit konkrétněji a s větším nadhledem. Jakmile víte, odkud vítr fouká, je snazší vysvětlit, jak to máte vy – a hledat společný kompromis, který nebude kopií ani jedné rodiny, ale vaší vlastní, nově vytvořené reality.
