Získává moc a odstraňuje překážky
Ranavalona I. neváhala zabít každého, kdo by ji mohl připravit o trůn. Ve výsledku tak téměř vyhladila svoji adoptovanou rodinu.
Zatímco literární svět zná laskavé příběhy o adoptovaných dětech, realita může být mnohem temnější. Příběh Ranavalony I. z Madagaskaru je toho mrazivým důkazem. Její otec, dobrosrdečný, byť nepříliš významný šlechtic, kdysi varoval krále před plánovaným atentátem. Panovník ho za to odměnil – jeho dceru Ranavalonu adoptoval. Později ji provdal za svého syna, prince Radamu. Po smrti krále se roku 1810 Ranavalona stává královnou Madagaskaru.
Chopí se trůnu a rozpoutá krvavé čistky
Princ Radama měl dvanáct manželek a Ranavalona mezi jeho oblíbené nepatřila. Když však roku 1828 ve věku šestatřiceti let zemřel, chopila se moci ona.
A začala jednat. Muži, kteří pro ni představovali hrozbu, končili nabodnutí na kopí. Ženské příbuzné nemohly být podle zvyklostí popraveny prolitím krve – Ranavalona je proto nechávala vyhladovět. Ironií osudu zůstává, že se na trůn dostala díky loajalitě svého otce ke králi. Ona sama však žádnou podobnou loajalitu neprojevila.
Uzavírá zemi a obnovuje otroctví
Ranavalona byla nepochybně silná a odhodlaná panovnice. Prohlásila, že přinese svému lidu štěstí a svému jménu slávu. Zároveň se rozhodla bránit Madagaskar před vlivem Evropy. Na rozdíl od svého manžela, který se snažil zemi přiblížit Západu, ona prosazovala návrat k tradicím předků. Krátce po nástupu na trůn vykázala britského velvyslance. Jenže s odchodem Britů odešly i finance. Ranavalona proto učinila drastické rozhodnutí – obnovila obchod s otroky.
Vládne strachem a krutostí
Podle dobových svědectví patřila její vláda k nejbrutálnějším. Historik Keith Laidler popisuje hrůzné tresty, které byly běžnou součástí tehdejší justice. Zloději, uprchlí otroci či podezřelí ze zrady mohli být zaživa stahováni z kůže, rozřezáni nebo vystaveni pomalé smrti v buvolích kůžích zavěšených na kůlech.
Jindy byli odsouzenci ponořeni do půli těla do kotlů s vroucí vodou – zatímco část jejich těla se vařila, zůstávali při vědomí. Madagaskar tehdy rozhodně nepřipomínal tropický ráj.
Mohlo by vás zajímat
Rozhoduje o vině bizarními soudy
O vině či nevině často rozhodoval zvláštní rituál. Obviněný musel sníst směs rýže, kuřecí kůže a semen jedovatého keře. Pokud vše nevyzvrátil, byl považován za vinného a popraven. Ranavalona neváhala podrobit této zkoušce ani svého milence, když byl obviněn z nevěry. Ten odmítl – a zaplatil za to životem.
Umírá klidně, ale zanechává temný odkaz
Ranavalona se dožila úctyhodných 83 let a zemřela klidně ve spánku. Její syn po jejím skonu otevřel Madagaskar Evropanům a zrušil otroctví. Během několika desetiletí se však ostrov stal francouzskou kolonií. V tomto ohledu se možná její obavy z cizího vlivu ukázaly jako oprávněné.
Ranavalona I. chtěla vstoupit do dějin jako silná a slavná panovnice. Místo toho se stala symbolem krutosti. Její jméno dnes na Madagaskaru často nevyvolává úctu, ale strach – a někdy dokonce slouží jako nadávka.
Historie tak znovu připomíná, že moc bez hranic může zanechat dědictví, které nepřináší obdiv, ale mrazivé varování.
