Jaká je skutečná síla podvědomí?
Mnoho našich každodenních činností je řízeno podvědomím. Nevědomky se škrábeme na hlavě během rozhovoru, okusujeme tužku při přemýšlení nebo automaticky vykonáváme úkony, nad nimiž se ani nezamýšlíme. Mozek si s námi občas dokáže pohrát i jinak – kdo si někdy po odchodu z domu nekladl otázku, zda skutečně vypnul třeba sporák?
Rozdíl mezi vědomým a nevědomým jednáním lze dobře ilustrovat na řízení automobilu. Začínající řidič musí vědomě sledovat řazení, práci s pedály i používání směrových světel. Zkušený motorista naproti tomu většinu těchto úkonů provádí automaticky. Jízda se stala součástí jeho podvědomí a nevyžaduje neustálou pozornost.
Vědomí lze označit za souhrn vjemů, myšlenek, pocitů a činností, na které mozek právě zaměřuje pozornost. Jak ale některé podněty tuto pozornost získávají, zatím vědci zcela nevysvětlili.
Mozek přijímá tisíce podnětů
Je zřejmé, že vědomí sídlí v mozku, zatímco nervový systém funguje jako jeho posel. Nervová vlákna procházejí celým tělem a přenášejí informace mezi jednotlivými orgány a mozkem. Když se například řízneme do prstu, nervová zakončení zaznamenají poranění a vyšlou signál do mozkového centra zodpovědného za vnímání bolesti.
Zajímavé však je, že stejnou cestou putují i podněty, které si vůbec neuvědomujeme. Mozek tedy neustále přijímá mnohem více informací, než kolik jich vstupuje do našeho vědomí.
Vědci se snaží odhalit tajemství vědomí
Podle některých výzkumů může být rozdíl mezi vědomými a nevědomými vjemy ukryt v rytmu nervových impulzů. Měření mozkové aktivity ukázalo, že ve chvíli, kdy se člověk soustředí na určitý předmět, zvuk, myšlenku nebo pocit, začnou některé neurony vysílat impulzy ve stejném rytmu a přesně stanovených intervalech. Právě tato synchronizace by mohla být jedním z mechanismů, které umožňují vznik vědomého prožitku. Dochází k ní zejména v nových situacích, při řešení složitých úloh nebo během silných emocionálních zážitků.
Poranění mozku, anestezie či některé další zásahy mohou tento rytmus narušit. Následkem bývá dočasná ztráta vědomí.
Mohlo by vás zajímat
Projevují zvířata sebeuvědomění?
O tom, že zvířata vnímají okolní svět a cítí bolest, dnes nikdo nepochybuje. Mnohem složitější otázkou však zůstává, zda disponují vyššími formami vědomí. Některé druhy, například šimpanzi, delfíni, velryby nebo sloni, vykazují schopnost označovanou jako sebeuvědomování. Dokážou si uvědomit vlastní existenci jako jedinečné individuality odlišné od ostatních členů svého druhu.
Tuto schopnost zkoumá známý zrcadlový test. Zvíře nejprve pozoruje svůj obraz v zrcadle. Poté mu výzkumníci nenápadně označí část těla, například čelo, barevnou tečkou. Když se následně zvíře znovu podívá do zrcadla a začne si označené místo prohlížet nebo se jej dotýkat, naznačuje to, že rozpoznalo samo sebe. Překvapivé je, že podobné projevy byly zaznamenány také u některých ptáků, například krkavců či papoušků. Protože ptáci a savci nejsou blízce příbuzní, musela se tato schopnost vyvinout nezávisle. To naznačuje, že sebeuvědomování může představovat významnou evoluční výhodu.
Badatelé hledají hranici vědomí
Přes veškerý pokrok zůstává vědomí jednou z největších záhad moderní vědy. Odborníci stále hledají odpověď na otázku, kde přesně leží hranice mezi lidským a zvířecím vnímáním. Mnozí předpokládají, že člověka od ostatních živočichů odlišuje schopnost přemýšlet o vlastní existenci, o minulosti i budoucnosti. Zatímco lidé dokáží uvažovat o svém místě ve světě, zvířata jsou podle tradičního pohledu vedena především instinkty. Ani tento předpoklad však zatím nebyl jednoznačně potvrzen.
Vědomí a podvědomí ovlivňují každý okamžik našeho života. Přestože vědci odhalili řadu mechanismů fungování mozku, samotná podstata vědomí zůstává stále zahalena tajemstvím. Otázky, proč si uvědomujeme sami sebe a nakolik podobné schopnosti sdílejí i zvířata, tak nadále patří k největším nevyřešeným záhadám lidského poznání.
