Když mniši a jeptišky žili společně
Myšlenka společného soužití mnichů a jeptišek dnes může působit překvapivě. Ve středověku však nebyla ničím výjimečným. Takzvané smíšené neboli dvojité kláštery vznikaly už od raného středověku a jejich cílem bylo umožnit ženským komunitám účast na liturgii sloužené kněžími a současně zajistit praktický chod kláštera.
V některých případech stála v čele celého společenství abatyše, která měla mimořádně silné postavení. Duchovní úkony, jako byla zpověď nebo udělování rozhřešení, však podle církevních pravidel nadále náležely vysvěceným kněžím.
Dvojité kláštery vzbuzovaly rozpaky
První významné smíšené kláštery vznikaly například v Anglii už v 7. století, další následovaly ve Francii. Většinou šlo o dvě oddělené komunity, které sdílely jeden klášterní areál, kostel i hospodářské zázemí, přestože jejich každodenní život měl být co nejvíce oddělený.
Takové uspořádání však vyvolávalo rozpaky. Dochované prameny ukazují, že někteří duchovní považovali blízkost mužů a žen za problematickou. V kronikách se objevují výtky vůči jeptiškám, které podle kritiků příliš hovořily, věnovaly se ručním pracím nebo nedodržovaly dostatečně přísný režim. Dnes však historici upozorňují, že podobná svědectví odrážejí především názory jejich autorů.
Fontevraud otevřel brány i kajícnicím
Významným příkladem se stal klášter Fontevraud, založený roku 1100 ve Francii. Přijímal ženy z nejrůznějších společenských vrstev, včetně těch, které chtěly opustit dřívější způsob života. Mezi nimi byly i bývalé prostitutky nebo ženy hledající nový začátek.
Právě otevřenost této komunity vyvolávala mezi částí duchovenstva rozpaky. Kritici se obávali, že podobné prostředí nebude možné dlouhodobě udržet bez problémů.
Skandál sestry z Wattonu změnil pohled na soužití
Jedním z nejznámějších případů se stal příběh sestry z Wattonu z poloviny 12. století. Podle dobového vyprávění navázala jeptiška vztah s jedním z bratří a otěhotněla.
Mohlo by vás zajímat
Příběh se dochoval díky spisu opata Aelreda z Rievaulx. Historici však upozorňují, že jde o literární dílo s výrazným morálním poselstvím, takže jeho jednotlivé detaily nelze bezvýhradně považovat za historickou skutečnost. Přesto svědčí o tom, že otázka vztahů mezi řeholníky byla tehdy mimořádně citlivá.
Církev začala komunity důsledně oddělovat
Postupně se objevovala nová pravidla, která měla kontakt mezi muži a ženami omezit. V kostelech vznikaly přepážky, oddělené prostory a přísnější režim pohybu po klášterním areálu.
Další rozruch vyvolaly v 60. letech 12. století stížnosti bratří laiků z kláštera Sempringham. Ti obvinili členy řádu z různých provinění, včetně nepřístojných vztahů mezi duchovními a jeptiškami. Ne všechna jejich tvrzení byla prokázána, přesto přispěla k dalšímu zpřísnění pravidel.
Nakonec začal převládat názor, že mužské a ženské řeholní komunity mají fungovat odděleně. Smíšené kláštery postupně mizely a jejich někdejší uspořádání se stalo spíše výjimkou než pravidlem.
Příběh smíšených klášterů ukazuje, že středověká církev nebyla zdaleka tak jednotná, jak si dnes často představujeme. Vedle snahy umožnit ženám plnohodnotný řeholní život se objevovaly obavy z možných problémů i skutečné skandály. Právě jejich kombinace nakonec vedla k tomu, že společné kláštery mužů a žen téměř vymizely. Dodnes však představují zajímavou připomínku toho, jak rozmanité podoby mohl mít řeholní život ve středověké Evropě.
