Obecně lze říci, že pokud se nám na zahradě ubytuje ježek během roku, prokáže nám nemalou službu. Patří mezi hmyzožravce, ale hlavní složkou jeho potravy jsou i drobní brouci, kobylky, larvy hmyzu, slimáci, žížaly či drobní hraboši nebo žáby, díky čemuž může naší zahradě od zmíněných „návštěvníků“ ulehčit. Jeho apetit je vskutku obdivuhodný – za noc zvládne spořádat až 70 gramů potravy. Má to svou logiku: ježek přes zimu spí, a aby ji zdárně přežil, musí si vytvořit dostatečné množství tukových zásob.
Lidé často věří, že pokud ježek nemá před zimním spánkem alespoň půl či tři čtvrtě kila, nepřežije. Tuto domněnku dlouho šířili i ochránci zvířat, nicméně se ukázalo, že tomu tak není. Spíše než hmotnost ježků v době, kdy by měli hibernovat, je důležitější zázemí, které k přečkání zimy využívají. K tomu jim slouží zahrady, případně veřejná zeleň – místa, kde se nepoužívají pesticidy na hubení hmyzu. Na zahradě jim stačí k zazimování vytvořit přirozené úkryty, jako jsou hromady listí a větví, husté keře či kompost v klidném a stinném koutě.
Velkým a prohlubujícím se nešvarem je v současnosti odnášení mladých ježků do záchranných stanic, ačkoliv většina žádnou lidskou pomoc nepotřebuje. Podle Petra Stýbla z Českého svazu ochránců přírody jde většinou o letošní mláďata, která se zdála svým nálezcům příliš malá na to, aby mohla zimu přežít. Do těchto záchytných stanic však patří ježci pouze poranění, nemocní nebo úplně nejmenší mláďata, která přišla o matku. Ta se však na podzim prakticky nevyskytují.
Samozřejmě se může stát, že na zahradě potkáme ježka viditelně zraněného nebo málo vykrmeného. Pro takové případy existují doporučené postupy, jak se o něj postarat svépomocí. Vždy je ale nejlepší obrátit se pro radu nejprve na pracovníky záchranných stanic či veterináře. Seznam záchranných stanic pro volně žijící živočichy najdete na webu zvirevnouzi.cz, obrátit se lze také na centrální dispečink Národní sítě záchranných stanic na telefonním čísle 774 155 155. ma
