Elizaveta Maximová slaví mimořádný mezinárodní úspěch. Za roli Lilian ve filmu Máma České televize získala cenu pro nejlepší herečku v hlavní mezinárodní soutěži Seoul International Drama Awards 2026. Právě role Lilian v Mámě teď její dosavadní práci výrazně posunula na mezinárodní úroveň.
Byla nejlepší!
Z početné mezinárodní konkurence se probojovala do nejužšího výběru deseti nominovaných hereček. Zařadila se tím mezi nositelky ocenění, které v předchozím ročníku získaly společně Cate Blanchett za psychologický seriál Disclaimer a jihokorejská herečka Kim Min-ha za druhou řadu seriálu Pachinko. Do letošního ročníku soutěže se přihlásilo rekordních 352 titulů ze 46 zemí a regionů.
Má ráda výzvy
„Mám upřímnou radost, že si mojí práce všimli i v zahraničí, ale ještě víc mě těší, že náš poměrně komorní český příběh o matce s intelektuálním postižením a její dceři dokázal zasáhnout i lidi na druhé straně světa,“ říká Elizaveta Maximová. Zatímco za film Máma sklízí úspěchy, Elizaveta už pracuje na žánrově i charakterově zcela odlišných projektech.
Ať už v divadle, či před kamerou, je vždy jiná…
Aktuálně dotočila výpravnou pohádku Líné království, ve které se proměňuje v hlavní zápornou postavu, manipulativní čarodějnici Drahomíru, a zároveň kriminální sérii Spálená Hora pro Prima+, v níž s Petrem Čtvrtníčkem tvoří osobité ústřední vyšetřovatelské duo, kde ztvárňuje svědomitou kapitánku Horskou. Zcela odlišnou polohu pak ukazuje v Divadle Viola v kritiky i diváky oceňovaném monodramatu PSYCHOdrama.
Absolventka pražské DAMU má za sebou tři nominace na Českého lva a zahrála si také v titulech, které byly uvedeny na festivalech v Cannes i na Berlinale. Hlavní roli ztvárnila také v seriálu Vlastně se nic nestalo, oceněném prestižní Prix Italia.
A to je teprve začátek…
Absolventka pražské DAMU má za sebou tři nominace na Českého lva a zahrála si také v titulech, které byly uvedeny na festivalech v Cannes i na Berlinale. Hlavní roli ztvárnila také v seriálu Vlastně se nic nestalo, oceněném prestižní Prix Italia.
Rozhovor s Elizavetou Maximovou:
Mohlo by vás zajímat
Za roli Lilian v televizním filmu Máma jste získala cenu pro nejlepší herečku na Seoul International Drama Awards. Vloni stejné ocenění získala Cate Blanchett. Co vám proběhlo hlavou, když jste zjistila, že vaše jméno bude zapsáno na seznam vítězek vedle vaší oblíbené herečky?
Měla jsem obrovskou radost a chvíli jsem tomu vlastně nemohla uvěřit. Cate Blanchett skutečně patří k mým nejoblíbenějším herečkám. Její cestu a tvorbu sleduji mnoho a mnoho let, takže vědomí, že se moje jméno objeví hned vedle jejího mezi laureáty, je pro mě až trochu surreální. A krásné.
Na Českého lva jste byla už třikrát nominovaná, vaše projekty byly představeny v Cannes i na Berlinale. Je ale první takto výrazné mezinárodní herecké ocenění jiný pocit? Jaký pro vás má význam?
Mám upřímnou radost, že si mojí práce všimli i v zahraničí, ale ještě víc mě těší, že náš poměrně komorní český příběh o matce s intelektuálním postižením a její dceři dokázal zasáhnout i lidi na druhé straně světa. Člověk při natáčení vůbec netuší a ani nepřemýšlí, kam až se ten film jednou může dostat, kdo ho uvidí.
A najednou stojíte v Soulu a zjišťujete, že tomu příběhu lidé rozumějí i bez ohledu na jazyk nebo kulturní prostředí. To je pro mě možná ta nejkrásnější zpráva. Mám radost za celý tvůrčí tým Mámy a moc si toho vážím.
Postava Lilian byla pro vás mimořádně náročná role, které předcházela dlouhá příprava a velká fyzická i psychická proměna. Je v takovém ocenění i určité zadostiučinění?
Příprava na Lilian mě natolik obohatila profesně a především lidsky, že i kdyby nepřišlo žádné ocenění zvenčí, věděla bych, že jsem od ní dostala maximum darů, které jsem v tu chvíli byla schopna unést. Díky té roli jsem měla možnost na několik měsíců vstoupit do úplně jiného, pro mě dosud nepoznaného světa.
Změnilo se nejenom mé přemýšlení o herectví jako takovém, ale proměnilo se i moje uvažování a vnímání v životě osobním. Takže bych určitě neřekla zadostiučinění — to by znamenalo, že jsem na nějaké potvrzení čekala. Spíš je to nádherný a nečekaný bonus k cestě, která pro mě měla smysl sama o sobě.
Dokážete se u úspěchu jedné role zastavit a užít si ho, nebo vás vždycky okamžitě pohltí ta další?
Učím se zastavit a opravdu si ty hezké chvíle užít. Dřív jsem měla možná větší tendenci všechno rychle přeběhnout a začít okamžitě řešit, co bude dál. Dnes se snažím být víc tady a teď, takže si tu radost rozhodně nechci nechat utéct.
Zároveň je na herectví krásné a nemilosrdné, že s každou další rolí začínáte úplně od začátku. To, co fungovalo minule, vám vůbec nemusí fungovat příště. Takže teď jsem v Soulu na slavnostním předávání cen — a pak přijde další role a já budu zase stát na začátku a hledat, jak si k ní najít cestu.
