I přes vysoký věk seniorka stále sleduje společenské dění a je velmi samostatná. S pomocí služeb a blízkých žije sama v bytě a má energie na rozdávání. „Ráda žiju a je mně dobře na světě. A i když jsem stará, tak se člověk musí donutit, aby tělo pracovalo. Spoustu věcí si obstarám ještě sama. Mám dvě organizace, které se o mne stoprocentně starají – „včelička“ a charita. Chodí sem veselí a usměvaví a já jsem šťastná, že si s nimi pokecám. Říkají mi nabíječka, protože já jim ještě dodám elán do života,“ směje se jubilantka.
„Jsem stará Baťovka!“
Paní Drahomíra se narodila čtyři roky po skončení první světové války ve Vyškově. „Pan prezident i s paní u nás studovali,“ připomněla při řeči o rodném městě.
Osud ji jako spoustu mladých lidí v té době přivál do Zlína. „Vzpomínám, jak jsem přišla v 15 letech z Vyškova do Zlína. Měla jsem dojem, že jsem přišla do Ameriky, tady všude plno světel… Já jsem stará Baťovka. Nedám na Batě dopustit. Dělala jsem u kruhu, vím, co je práce a dřina, dnes to mladí neznají,“ vzpomněla Drahomíra Stehlíková.
Později pracovala coby rozpočtářka v projektové organizaci. „Ráda vzpomínám na svoji práci v Centroprojektu, kde jsem dělala 26 let. Stále počítám, já bych vám i dnes vypočítala, kolik váš domeček bude stát,“ pravila se smíchem. „I když nečtu, protože špatně vidím, celý den přemýšlím. Můj mozek jede až do večera.“
Už je dvojnásobnou praprababičkou
Paní Stehlíková žije od roku 1964 v domě Drofa, který byl postaven jako experimentální obytný dům s prvky kolektivního bydlení. Právě v týmu architekta Drofy paní Drahomíra léta pracovala a její zkušenosti využil pracovní tým, který před nedávnem na Drofě restauroval vzorový reminiscenční byt.
Kromě práce ráda vzpomíná na období, kdy s manželem, se kterým se seznámila také u Baťů, žili spokojeným rodinným životem. Těšili se ze dvou synů a provozovali vysokohorskou turistiku. Dnes je její rodina širší a raduje se z 5 vnuků, 11 pravnuků a dokonce ze dvou prapravnoučat.
Važte si pěkného života, vzkazuje jubilantka
I přes pozitivní přístup k žití Drahomíra Stehlíková ze vzpomínek nevytěsnila špatné události, které ji zasáhly do života. Z mysli nedostala bombardování Zlína, při němž byla schovaná v krytu pod lesem na Letné, nebo zásah měnové reformy v roce 1953. „Nikdy jsem nezapomněla komunistům, že mne okradli o moje úspory,“ řekla. Těžké chvíle zažila i v osobním životě, to, když jí onemocněl a zemřel 56letý syn a také manžel.
Mohlo by vás zajímat
Navzdory osudu si krásu života denně vychutnává a poselství dlouhověké ženy mladším generacím zní jasně: „Všechno se zdražuje, to také nadávám, ale stále se bude zdražovat, ty pohromy ve světě, ty budou také pořád, přesto si ale žijeme takový pěkný život. Važte si zdraví a života, peníze nejsou všechno, peníze budou. A když nebudou, vystačíte si bez peněz.“
