Svérázný umělec, samouk, představitel syrového umění art brut. A také pábitel, který inspiroval spisovatele Bohumila Hrabala, stal se předlohou k postavě handicapovaného malíře v povídce Bambini di Praga a zahrál si sám sebe ve snímku „Dům radosti“ režiséra Evalda Schorma. To vše je Václav Žák, jehož obrazy mohou zhlédnout návštěvníci zlínské Galerie Václava Chada.
Výstava Pábitel je připomínkou zapomenuté, avšak významné osobnosti české neškolené, marginální či naivní tvorby. Ryzí outsider svým svérázným imaginativním malířským projevem zaujal nejen Bohumila Hrabala, ale i další zástupce pražské kulturní elity šedesátých let – malíře Jaroslava Paura, Karla Součka, Richarda Fremunda nebo fotografy Evu Fukovou a Václava Chocholu.
Mohlo by vás zajímat
„Všem návštěvníkům přeji, aby si z výstavy vedle očistného vizuálního zážitku odnášeli v sobě i perličku skromné moudrosti, kterou tak výstižně popsal v jednom ze svých esejů Emanuel Frynta: Jen pábitel svede natolik věřit snu, že umí vzdorovat skutečnosti a nerezignuje, jen pábitel je dost blázen, aby nepřišel o rozum,“ pozval na prohlídku Pavel Konečný, kurátor výstavy.
Kromě originálních Žákových maleb jsou nedílnou součástí expozice i dokumentární fotografie Evy Fukové a Václava Chocholy zachycující jak kouzelné životní prostředí umělce, tak některé kulturní osobnosti, s nimiž se přátelil. Pro zájemce o podrobnější informace je připravena komentovaná prohlídka s kurátorem výstavy Pavlem Konečným, která se uskuteční 22. dubna v 9:30, a komponovaný večer s přednáškami Pavla Konečného a Zuzany Kriškové 27. dubna v 17:00.
Výstava je přístupná v prvním poschodí zlínského zámku od středy do pátku a v sudé neděle, vždy od 13 do 17 hodin. Vstupné na výstavu i komentované prohlídky činí 70 korun, pro děti od 6 do 15 let, studenty a seniory 50 korun, děti do 6 let a držitelé průkazů ZTP a ZTP/P mají vstup zdarma. Školní skupiny platí vstupné 40 korun, pedagogický doprovod je zdarma.
O autorovi
Václav Žák (*1906 Velké Kyšice, †1986 Unhošť) byl český malíř. Vzhledem ke zdravotnímu postižení nemohl používat zchromlou pravou ruku. Vychodil jen pět tříd základní školy a po těžkých začátcích se živil sběrem králičích a kozích kožek. S výtvarnou tvorbou začal až jako šestačtyřicetiletý samouk. Maloval na vše, co měl kolem sebe – na skleněnou verandu u svého domu, stěny i stropy v obytných místnostech, nábytek i venkovní omítky domu.
Jeho originální spontánní tvorba neušla pozornosti mnoha umělců, kteří jej na přelomu 50. a 60. let 20. století začali navštěvovat a zajímat se o jeho malby i svéráznou literární tvorbu „románů“. Vedle spisovatele Bohumila Hrabala to byli například malíři Jaroslav Paur, Karel Souček, Richard Fremund nebo fotografové Eva Fuková a Václav Chochola, ale také mnozí zahraniční a čeští sběratelé (Anton Kollár). Podle dochovaných zápisků tvůrce se tak jeho obrazy na skle nacházejí ve dvanácti státech světa.
V poměrně krátkém období zvýšeného zájmu o dílo a osobnost pana Žáka, vymezeném zhruba roky 1962 až 1966, se uskutečnilo několik jeho výstav a především natáčení filmu Evalda Schorma s názvem „Dům radosti“, v němž pan Žák představoval sám sebe, stejně jako v dalším krátkém hraném filmu režiséra Juraje Jakubiska „Dážď“.
Na stáří Václav Žák odmítl pobývat v domově důchodců a v jedné z depresivních krizových situací zabílil vnitřní i venkovní malby svého domu, v němž později 6. ledna 1986 zemřel. Pro svébytné kvality je jeho výtvarná tvorba (asi 600-700 obrazů) právem řazena mezi nejpřesvědčivější autentické doklady českého syrového umění a řadu jeho děl vlastní několik muzeí a galerií u nás.
