Byla to noc, která se proměnila v ticho a tmu ještě hlubší, než jakou vnímá běžný člověk. Krátce po druhé hodině ráno se na tísňové lince 156 ozval rozechvělý hlas muže, který ztratil nejen cestu, ale i jistotu. Nevidomý volající se vracel domů Školní ulicí, navigoval se pomocí mobilního telefonu, který byl jeho očima. Jenže pak se baterie vybila — a ticho se změnilo v bezmoc.
Operační oddělení městské policie okamžitě začalo jednat. Pokusili se zjistit mužovu polohu přes Portál bezpečí, ale bez připojení k datům to nebylo možné. Neuspěli ani při pokusu lokalizovat druhý telefon, který měl u sebe. Každá minuta ubíhala pomalu a s ní rostly obavy, aby se mu v nočním chladu nic nestalo.
„Z Doubravky okamžitě vyrazila hlídka. Strážníci dostali popis muže i jeho oblečení a začali prohledávat okolí místa, kde se měl naposledy pohybovat,“ uvedla mluvčí Městské policie Plzeň Tereza Weidl. Klíčovým okamžikem se nakonec stala technologie – na záběrech městského kamerového systému zahlédli muže s bílou holí na křižovatce Masarykovy a V Homolkách.
Strážníci k němu okamžitě zamířili. „Jste v bezpečí, pane, pomůžeme vám,“ zaznělo do nočního ticha, když k němu dorazili. Doprovodili ho až domů – krok za krokem, jistě, klidně.
Když muž konečně odemkl dveře svého bytu, vrátil se nejen do tepla, ale i do klidu. Pro něj i pro strážníky to byla noc, kdy obyčejná lidskost a technologie spojily síly, aby svět nebyl tak temný.
