Žirafí sameček v olomoucké zoo málem nepřežil svůj porod

Ve čtvrtek 30. května v 17:37 hodin, den před svými 14. narozeninami, porodila samice žirafy Rothschildovy v olomoucké zoo své třetí mládě. Od předchozího porodu uplynula dosti dlouhá doba, jelikož tu bylo rozmnožování žiraf pozastaveno. Zřejmě z tohoto důvodu došlo u žirafí matky k vážným komplikacím a měla zhoršenou průchodnost porodních cest a mládě se při porodu přidusilo, mělo otok mozku zapříčiněný nadměrným tlakem, který překonávalo. Edém mozku obvykle provází neurologické potíže a zpomalení psychomotorického vývoje. „Malý samec zůstal ležet, nehýbal se, po resuscitaci špatně dýchal z důvodu zalití dýchacích cest plodovou vodou, neudržel vzpřímenou hlavu, nekoordinoval pohyby ani polohu, překrvené oči na podněty nereagovaly, nebyl u něj patrný sací reflex. Po základním ošetření dostal sondou do žaludku mlezivo. Porodní hmotnost cca 75 kilogramů však svědčila pro běžnou hmotnost zdravého žirafího novorozence,“ prozradila veterinářka Lenka Chrastinová. Ošetřovatelé věděli, že matka spolupracuje a rozhodli se i s vědomím nejistého výsledku vrátit mládě do života a následně k matce, což znamenalo probdít s ním několik nocí, neustále ho zvedat a vodit. Trpělivě, oddaně, s dodáním síly samotnému zvířeti.

Život nebo eutanázie?

Každým okamžikem si ošetřovatelé uvědomovali, že kdyby nastal během odchovu problém neslučitelný s posláním zoologických zahrad, přistoupí k eutanázii. Ztráta zraku, nemožnost pohybu, nepřítomný sací reflex, nezačlenění se do stáda – neschopnost socializace, zlomená končetina, nadměrná agresivita, genetické postižení jsou faktory, které k eutanazii vedou, a kvůli kterým se markantně snižuje snaha o zachování zdravé populace i druhu samotného. „Rádi bychom na tomto případu veřejnosti ukázali, že i pro nás jsou některá rozhodnutí velmi těžká. Zvířata utrácíme až po vyčerpání veškerých ostatních možností, současně musíme zastupovat přírodu, abychom v konečném důsledku nepodporovali vymizení živočišného druhu z naší planety, ale zajistili životaschopnou populaci pro další generace,“ dodává ředitel Zoo Olomouc Radomír Habáň.

Po krůčkách za svou matkou

Edém mozku každým dnem postupně ustupoval, mládě se zotavovalo po malých krůčcích, a to doslova. Nejprve začalo bez potíží dýchat, stabilizovalo polohu krku, objevil se sací reflex, močilo, s pomocí se postavilo. Další den se v sice nejisté, ale i tak chůzi, pohybovalo s oporou ošetřovatelů, následující dny chodilo už pouze pod dozorem, dokázalo si samo lehat a vstávat, pít ve stoje, zlepšoval se mu zrak. Jak čas plynul, sameček začal poskakovat, cválat, pozorovat okolí. Ostatní žirafy o něj projevovaly velký zájem. A ten největší jeho matka. V těchto dnech lze říci, že je na nejlepší cestě stát se samostatným a plnohodnotným členem stáda, se kterým bude vyrůstat. Se svou matkou už i poprvé strávil svůj velký den. Jejich první společný, přirozený a šťastný. Od té doby s ní je neustále, což budou moci co nevidět pozorovat už i návštěvníci.

Chov v Zoo Olomouc

Zoo Olomouc je chovem žiraf věhlasná. Chovají se zde od roku 1976. Prozatím se v zahradě narodilo celkem 72 mláďat. Současné stádo čítá 9 samic a 3 samce, pakliže počítáme i před pár dny narozeného.

Akácie, kopřivy, cibule?

Jazyk žirafy dosahuje téměř 40 centimetrů a žirafy ho používají při získávání potravy. Omotávají ho kolem větviček a s jeho pomocí strhávají listí a koncové výhonky, což je jejich hlavní potrava. Žirafy mají pevné osrstěné pysky a hustými slinami chráněnou ústní dutinu, takže jim nevadí ani velmi pichlavé rostliny. Mezi jejich nejoblíbenější potravu ve volné přírodě patří akácie. Potrava v olomoucké zoo se skládá z vojtěškového sena nebo zelené vojtěšky, dostávají také senáž, velké množství okusu, nakrouhanou mrkev, případně i jinou zeleninu nebo ovoce, velmi výživnou kaši vymíchanou ruční zednickou míchačkou, kopřivy, ale i svou pochoutku citrony a cibuli. Žirafa, coby nejvyšší suchozemský savec planety, nemá díky své výšce potravní konkurenci.

V přírodě hrozí vyhubení

Žirafa Rothschildova je v přírodě ohrožená vyhubením. V roce 2018 v ní žilo 1399 jedinců, současné počty hovoří už jen o stovkách. Ohrožena je především těžbou ropy v oblasti přirozeného výskytu.

Není velký spáč

Její domovinou jsou africké savany, otevřené pláně s řídkým stromovím. Největší samec vážil téměř 2 tuny a měřil 5,87 metrů. Žirafa příliš často nepije, jelikož při pití musí zaujmout složitou pozici, kdy je nezbytně nutné, aby do široka roztáhla končetiny od sebe, tím se však stává snadnější kořistí. Krk tvoří stejný počet obratlů jako lidský, to znamená 7, a na hlavě jim po celý život rostou růžky, které jsou při narození chrupavčité a kostnatí s postupem věku, samci je používají při vzájemných soubojích. Stádo může čítat pouze jednoho dospělého samce. Mláďata se rodí převážně v ranních hodinách, a to proto, aby stačila nabrat sílu a následovat matku se stádem do bezpečí dříve, než si jich všimne případný predátor. Dospělá žirafa má ve svých končetinách velkou sílu, jedním kopnutím může usmrtit dokonce i lva. Dokáže vyvinout rychlost 51 kilometrů v hodině. Žirafí biorytmus je ojedinělý, uvádí se, že jim stačí spánek po dobu pouhopouhých 20 minut denně.