Jaká je historie hradu?
Jeho historie začíná již někdy v polovině 13. století, kdy příslušník starého šlechtického rodu Zdeslav z Chlumce založil hrad jako obranné sídlo. V roce 1430 hrad dobyli táborité a sídlili zde dva roky. V 16. století celý areál rozšířili v renesančním duchu Berkové z Dubé. Hrad byl poničen za třicetileté války, své vykonal i požár roku 1678. Na konci 17. století panství koupil Adam z Lichtenštejna a tento rod vlastnil toto území prakticky do roku 1945.
Od roku 1947 je hrad přístupný veřejnosti. Hrad je proslulý sbírkou uměleckých předmětů dovezených z celé Evropy.
Není jasné, kam všude vedly tajné chodby
Již v dávných dobách byl hrad spojen s městem tajnými chodbami. Bylo to praktické – v dobách obléhání se tak zásoboval potravinami nebo zbraněmi. Jedna z chodeb prý směřovala do kláštera, druhá k někdejší Dolní bráně. Části těchto chodeb se zachovaly při jižní části hradeb, ve dvorech městských domů a jedna z chodeb má končit někde v hloubi lesa.
Pověsti, které se vážou k okolí hradu
Poklad, který hlídá Bílá paní, je asi ukrytý také někde v podzemí. Nalézt jej můžeme pomocí zázračného zlatého kvítku, což se téměř podařilo jednomu místnímu chlapci. Ten takto o svatodušní neděli skutečně pod severní stranou hradeb objevil tajný vstup do podzemí – když však neuposlechl rad dobré víly, zmizel křišťálový palác, který objevil, a chlapec pak stál jen před neprostupnou skálou.
Na skále za hradem můžeme nalézt otisk čertova kopyta. Jeden chudý hrnčíř se nechal nalákat od čerta, a když přišel čas zúčtování, vydal se za místní čarodějnicí s prosbou o pomoc. Ta ho na schůzku s pekelníkem vybavila. Jelikož mu chtěla dodat neuvěřitelnou sílu, dala mu čerstvou krev z právě zabitého kozla. Hrnčíř s čertem se skutečně poprali. A silný hrnčíř tak mrštil čertem o skálu, až v kameni zůstal otisk kopyta – čert raději zmizel zpátky do pekla.
Chtěli byste také narazit na nějakou čarodějnici? Po silnici ze Šternberka směrem k Domašovu u ústí Sprchového potoka přitéká pramínek od Studánky čarodějnic. Zde se jednou do roka o Valpuržině noci scházejí, aby si nabraly vodu, která dává věčné mládí.
