Historie
Hrad založil Přemysl Otakar II. na ochranu obchodní stezky (Trstenické) kolem roku 1265. Také s výjimkou doby, kdy jej vlastnil Záviš z Falkenštejna, byl Svojanov majetkem královské komory, a to až do husitských válek. V 15. a 16. století byl areál upraven pozdně goticky, po požáru roku 1569 renesančně. Velmi mu uškodila třicetiletá válka. V 19. století byl provizorně opraven, roku 1842 hrad vyhořel, poté byl opět částečně opraven a doplněn o nový empírový objekt. Roku 1910 koupilo hrad město Polička a zpřístupnilo jej veřejnosti.
Nejslavnější majitel hradu
Tím byl bezesporu Záviš z Falkenštejna, a to v letech 1287 – 1290. Svojanov zdědil po své první ženě, královně Kunhutě, vdově po Přemyslu Otakaru II. Po její smrti se oženil podruhé, za ženu si vzal tentokráte Alžbětu, sestru uherského krále Ladislava IV. Porušil tak poslední Kunhutino přání – nechtěla, aby se její manžel znovu oženil. Poté, co byl na louce před Hlubokou sťat na rozkaz Kunhutina syna Václava II., začal se na Svojanově objevovat prý jeho přízrak, po 600 letech však z něj bylo prokletí sňato. Královna zde údajně bloudí dodnes.
Mohlo by vás zajímat
Pověsti a příběhy
K legendám o tajemnosti hradu určitě přispěly příběhy, které se během staletí zřejmě odehrály za jeho zdmi. Nalezlo se zde neobvyklé množství lidských kostí. Ve 20. letech 19. století byla v zazděném výklenku v paláci objevena kostra mimořádně velkého muže, který se tu prý nechal sám dobrovolně zaživa zazdít, aby se hrad stal nedobytným.
Jinak zde byla nalezena i zazděná kostra ženy a několik dětských kostřiček. Podle tradice by měla kostra patřit Kateřině Zárubové z Hustířan, jejíž manžel, majitel hradu Bohuslav Záruba zahynul při obléhání Svojanova Švédy roku 1645. Ujal se jí (a hradu také) jeho bratr Karel a po čase čekali dítě. Karel však v té době potkal jinou, mimochodem velmi bohatou ženu, se kterou se chtěl oženit, a Kateřina začala být na obtíž. Aby se jí zbavil, dal ji zavřít do hradního sklepení, odkud se ještě dlouho ozýval křik. Když utichl, odvážil se tam nahlédnout – Kateřina již zemřela a šílený výraz ve tváři naznačoval, že hrůzou. Její tělo dal Karel tajně zazdít, však Kateřinina tvář jej strašila ve snech, takže nakonec sám zešílel a zanedlouho zemřel.
Není to však jediná zazděná žena, dokonce i další, o níž bude řeč, se jmenovala Kateřina. Byla to manželka Mikuláše Trčky z Lípy. Nebrala si ho z lásky, její láskou byl hradní kovář a s tím se také dál tajně scházela i po svatbě. Když to zjistil její manžel, nechal kováře oběsit a Kateřinu zaživa zazdít do zdiva vnitřního hradu – kostra byla nalezena roku 1805 při prorážení nové brány.
Dále byla před dávnými lety z hradu ve skále vylámána tajná chodba, a dělníci, kteří na tomto díle pracovali, byli zabiti, neboť mrtví již nic neprozradí. A tak se zde objevuje šest duchů, kteří zoufale naříkají. Vchod do podzemní chodby byl zasypán, ale zvláštní pocit prý se zmocní každého, kdo se k místu přiblíží.
V areálu hradu se prý stále objevují mlžné přízraky, snad duše všech nešťastníků, kteří na hradě trpěli.
