České ruce znovu ovládly svět. Kováři ze Světlé získali zlato a stříbro v Itálii

Bienále ve Stii, považované za světový svátek kovářského umění, proběhlo v prvním zářijovém týdnu. Účastníci měli jediný úkol: během pouhých tří hodin vytvořit dílo na téma Mýty a magie.

Vysočinský tým vsadil na sílu myšlenky a dokonalé provedení. Vítězné dílo s názvem „Kde končí světlo, začíná jeho řemeslo“ úspěšně navázalo na předchozí triumf z roku 2021. Stříbro pak získala práce s poetickým názvem „Zrození Venuše“, kterou vytvořili současní žáci školy.

„Obě ocenění dokazují, že škola ve Světlé vychovává silnou generaci kovářů a umí propojit zkušenosti mistrů s kreativitou mladých. K obrovskému úspěchu týmu gratulujeme,“ uvedl náměstek hejtmana Pavel Franěk, který spolu s hejtmanem Martinem Kuklou ocenil celý tým za mimořádný úspěch.

Cesta za vítězstvím nebyla snadná

Jak sami kováři přiznávají, cesta k medailím nebyla vůbec jednoduchá. Dílo tvořili v pozdních nočních hodinách, ale i za těchto podmínek podali špičkový výkon. Úspěch z Itálie jednoznačně potvrdil, že české umělecké kovářství má ve světě výjimečné postavení, což je dobrou zprávou pro ty, kteří o studiu uměleckých řemesel teprve uvažují.

Ale nejsou to jen mezinárodní soutěže. Práce studentů a absolventů Akademie Světlá nad Sázavou je možné vidět i na domácí půdě – například na tradiční akci Brtnické kovadliny. „Akce má především mezi odbornou veřejností skvělé jméno a dostat se sem předpokládá jistou zkušenost, prestiž, ale i příležitost,“ vysvětluje hejtman Kraje Vysočina Martin Kukla s tím, že na světelské střední škole oceňuje také provázanost oborů a ochotu vycházet si vstříc. To ostatně potvrdili i sami žáci, když vyzdvihli skvělou spolupráci se spolužáky, kteří pro ně tvoří doplňky z kamene.

Jedním z členů vítězného týmu je i bývalý žák školy Filip Tomášek. Česká republika má podle něj celou řadu skvělých mistrů, od kterých se může učit řemeslu. „Je velice náročné udržet se mezi kovářskou elitou. Už jen fakt, že si musíte opatřit kovadlinu a výheň je velká investice. Na druhou stranu mě baví sáhnout si na staré řemeslné techniky nebo zpracovat železo jako hlínu, tvarovat ho a dávat mu novou podobu,“ dodává Filip Tomášek.