Truhla, která měla spojovat člověka s Bohem
Archa úmluvy – aron habrit – byla ústředním kultovním předmětem izraelského národa až do roku 587/586 př. n. l., kdy byl Jeruzalém zničen a židovský národ odvlečen do babylonského zajetí. Od té doby se po arše ztrácí všechny stopy.
Podle knihy Exodus (25:10–20) šlo o nádherný i tajemný artefakt: truhlici z akátového dřeva obloženou zlatem, s víkem ozdobeným dvojicí cherubínů. Na bocích měla nosné tyče a uvnitř uchovávala kamenné desky s Desaterem. Podle Nového zákona se v ní nacházela i Áronova rozkvetlá hůl a nádoba s manou.
Mohlo by vás zajímat
Archa měla zázračnou moc a přinášela vítězství
Izraelité ji nosili jako talisman při putování z Egypta do země zaslíbené. Před jejich karavanou prý otevřela Rudé moře, a když ji nesli kolem hradeb Jericha, město padlo. Archa byla považována za přímý symbol Boží přítomnosti, přesto se její moc neprojevovala vždy.
V bitvě u Afeku (kolem roku 1050 př. n. l.) ji ukořistili Filištíni a umístili do chrámu svého boha Dagona. Když však druhý den přišli do svatyně, nalezli Dagonovu sochu povalenou k zemi. Zděšení obyvatelé Ašdódu archu rychle poslali zpět do Izraele. Za vlády krále Davida pak našla své místo v jeruzalémském chrámu, v nejsvětější svatyni, kam směl vstoupit pouze velekněz jednou ročně o svátku Jom Kippur.
Zmizela během zničení Jeruzaléma
Roku 587 př. n. l. Jeruzalém padl do rukou Nebukadnezara II. a chrám byl vypleněn. Od té chvíle je Archa úmluvy považována za ztracenou. Podle pozdějších textů ji však měl prorok Jeremiáš ukrýt do jeskyně, aby ji uchránil před zničením.
Hledači pokladu po ní pátrají dodnes
Legenda o arše přerostla hranice judaismu. O posvátné truhle se zmiňuje i Korán a svou vlastní verzi uchovává etiopská církev. Podle její tradice byla archa odnesena Menelikem, synem Šalomouna a královny ze Sáby, a ukryta v Aksumu v chrámu Panny Marie Siónské, kde ji dodnes střeží mniši.
Touha po nalezení archy láká dobrodruhy už staletí. Roku 1911 se anglický šlechtic Montagu Brownlow Parker pokusil o tajné výkopy v Aksumu – neuspěl. V roce 1920 zase Američan Antonio Futterer tvrdil, že v hoře Nebo v Jordánsku objevil chodbu s nápisem „Zde leží zlatá archa úmluvy“. Důkaz ale nikdy nepředložil. Stejně dopadl i jeho krajan Tom Crotser, který v roce 1981 tvrdil, že archu spatřil, ale pořídil jen několik nejasných fotografií.
Možná není určena k nalezení
Navzdory staletím pátrání se truhlici nepodařilo dohledat. A možná ani nemá být nalezena. Jak se píše v knize Jeremiáš (3:16): „Když se Jeruzalém opět stane centrem židovského národa, archa úmluvy již nebude mít význam – a žádná druhá nebude zhotovena.“
Možná tedy největším tajemstvím archy úmluvy není to, kde leží, ale proč ji už svět zřejmě nikdy nemá spatřit.
