Nechce se nám zkrátka vůbec nic. Máme pocit, jakési vnitřní zpomalenosti. Ocenili bychom, kdyby zpomalil i svět kolem nás, což se ale většinou neděje. Říkáme si: „Co to se mnou je? Vždyť bych se po Vánocích měl(a) cítit úplně jinak!” A tak nasazujeme na obličej spokojenou masku, za kterou svůj vnitřní neklid skrýváme.
Tělo, které nestíhá
O Vánocích přichází místo práce jiné povinnosti: vaření, pečení, návštěvy, přesuny a neustálá přítomnost lidí. K tomu hraje ustavičně televize a ticho se stává nedostatkovým zbožím. Mozek, který je zvyklý mít občas klid, nemá kdy vypnout.
Pak je zde rovněž „tělesná“ stránka svátků: více jídla než obvykle, sladkosti, těžká jídla a alkohol naruší naši energii během dne. Pohyb často chybí, místo něj sedíme a krmíme se anebo stojíme hodiny u sporáku nebo dřezu. Výsledkem je únava, malátnost a pocit, že se nám zasekl metabolismus. Žaludek se bouří – kapr, bramborový salát, klobásky a dezerty – tělo musí zpracovat vše, co jsme do něj naházeli. A tak se nám aspoň odvděčí zácpou nebo průjmem.
Emoce jedou na maximum
Vánoce zesilují všechny pocity – radost, smutek, vděčnost. Připomínáme si se smutkem ty, kteří již mezi námi nejsou. Bilancujeme uplynulý rok a přemýšlíme, co nás čeká. Tento emocionální tlak zvyšuje mezisváteční únavu, a to zejména když jsme introverti, citlivé povahy nebo máme za sebou náročný rok. Často se cítíme, jako bychom byli uvězněni v neviditelné smyčce vzpomínek, očekávání a povinností.
Když je všeho moc, nebo málo
Samota o Vánocích bývá bolestivá, ale zahlcení rodinou je na druhou stranu vyčerpávající. Tradiční „být spolu“ neznamená automaticky pohodu. Stává se, že doma nenajdeme místo, kde bychom se na chvíli dali do klidu. Dalším břemenem padajícím na mnohá bedra je tlak očekávání – perfektní dárky, nasmažený kapr, cukroví. A tak se místo pohody a radosti dostavuje únava…
Když klid léčí
Únava není selhání ani známka nevděčnosti; je to logická reakce na fyzické, smyslové i emoční přetížení. Někdy se cítíme provinile, že si dovolíme odpočívat, a přitom právě toto „nedělat nic“ je to, co tělu i hlavě chybí.
Mezisváteční čas je zvláštní právě proto, že shon už opadl, ale nový rok ještě nezačal. Není tu jasná struktura dne ani povinností. Právě teď se často poprvé ozve potřeba být chvíli sám, v tichu, bez obrazovek a bez rolí hostitele či návštěvy. To je v pořádku. Stačí ubrat, dopřát si obyčejné jídlo, procházku, spánek bez budíku a chvíle, kdy se nic neděje. Tělo se většinou srovná samo, pokud mu dáme prostor, a hlava si odpočine, když nemusí reagovat na další podněty.
Mohlo by vás zajímat
Poradna radí „žádné rady“
Nechte v tomto období všechny rady plavat – drahé detoxikační kůry, restart života ani velké změny momentálně nejsou potřeba. Hlavně dopřejte svému tělu čas a klid, o který si řekne. Někdy totiž úplně stačí prostě jen BÝT.
