Je matkou dvou synů a snaží se najít rovnováhu mezi náročnou prací, rodinným životem a novou rolí svobodné matky. Je velmi důvtipná, všímavá, důsledná a netrpělivá. Dokáže být přísná, ale zároveň se hezky stará o kolegy i rodinu. Miluje poděbradskou kapelu Iras, jejíž písničky si ráda zpívá nahlas v autě.
Nadání se u nich dědí
Sabina Remundová je výrazná herečka, kterou si každý zapamatuje už s první scénou. Výtečná komička, stejně skvěle však zvládá i vážnější polohy. Diváci si ji zamilovali v rodinné komedii Alice Nellis Výlet nebo v trilogii Jana Hřebejka Zahradnictví. V poslední době se představila v úspěšné komedii Buď chlap! Seriálovému publiku je dobře známá z Případů 1. oddělení, Kukaček nebo Mozaiky. Na divadle se etablovala i jako režisérka. Často režíruje i svou matku Ivu Janžurovou.
Jaké bylo natáčení, neměla jste toho také někdy dost?
Musím přiznat, že to bylo dosud moje nejnáročnější práce. Jsem téměř ve všech scénách, samotnému natáčení ještě předcházela příprava. Ale na rozdíl od postavy Radky jsem toho nikdy neměla dost. V určitých chvílích jsem sice měla krizi, ale naštěstí jsem obklopena lidmi, že díky nim jsem i ty krize prožívala šťastně.
Jak jste se s Radkou seznámila?
Zavolal mi Tomáš Baldýnský: „Já teď píšu takovej seriál a to můžeš dělat jedině ty.“ To se mi samozřejmě lbilo a o tom, že Radku budu chtít hrát, jsem od toho momentu nepochybovala, protože Tomášovi naprosto věřím. Je skvělý autor, má smysl pro humor a brala jsem to jako veliké štěstí, že jsem se k takovému projektu dostala. I když jsem v té době ještě neviděla ze scénáře ani čárku.
Jaká je Radka očima Sabiny? Čím jste si blízké?
Bavilo mě do ní dostávat protichůdné polohy. O sobě si myslím, že i když jsem velká holka, v jádru jsem něžná a křehká. Až nebezpečně křehká. A tyto své vlastnosti dávám všanc, nesnažím se nic skrývat, vše jsem dala do hry. Radka je ve scénáři dost drsná, já ji tímto vším udělala víc zranitelnou. Tento rozpor v Radce je podle mě zajímavý a jímavý, někdy až dojemný. Zároveň jsem se jí ze sebe snažila dát humor, někdy i dost ostrý. V takovém jsem vyrostla a je mi vlastní.
Natáčelo se v Poděbradech. Jaký k nim máte vztah po celé té době?
Já si je zamilovala. Mám díky divadlu projetou celou republiku, ale přesto mně Poděbrady svou krásou a přívětivostí vyrazily dech. Kromě natáčení jsem tam zažila třeba krásné přírodní koupání uprostřed města. Podél řeky to je taky nádhera. Spousta příjemných hospůdek a taky jsem se zamilovala do jednoho hotelu.
Nastaly i těžké chvíle?
Náročné to chvílemi bylo. V seriálu mám na nohách pořád kanady, což není ve vedrech ideální obutí. Točit v lednu zase není nic moc z přesně opačného důvodu. Ale když vás žene dopředu tak neuvěřitelná skupina lidí, zvládnout se dá všechno a s radostí. Opakuji už po několikáté – bylo to pro mě nejkrásnější natáčení, co jsem zatím zažila.
