Hned po přivítání hostů usadila všechny ke slavnostně prostřenému stolu a pečlivě dohlížela na to, aby nikomu nechybělo občerstvení. Společnost jí dělal syn, snacha i sousedka, která ji denně navštěvuje a pomáhá jí v běžném životě.
„Setkání s paní Novákovou bylo velmi příjemné a inspirativní. Je velmi srdečná a skvělá hostitelka. Přestože zažila pohnuté historické události, které většina z nás zná už jen z učebnic, i bolestné osobní ztráty, dodnes překvapuje nadhledem a činorodým přístupem k životu,“ sdělil náměstek primátora pro sociální oblast Vojtěch Volf.
Zažila celé století dějin
Marie Nováková se narodila v roce 1921 v Dolní Bečvě. Zažila první republiku, druhou světovou válku, komunistický režim, okupaci v roce 1968, sametovou revoluci i vznik samostatné České republiky.
Během svého dlouhého života zažila také nebývalý technický a společenský pokrok. Jako dítě neměli v domě zavedenou elektřinu, často jedli vestoje z jedné společné mísy a do kina šla poprvé ve čtrnácti letech. „Šly jsme pěšky pět kilometrů do Rožnova. Bosky. Autobus jezdil málo. Boty jsme si obuly až tam, abychom si je šetřily,“ zavzpomínala paní Nováková.
Do Zlína přišla jako mladá dívka, když uspěla u přijímacích zkoušek do Baťovy školy práce. Právě tam poznala svého budoucího manžela a ve městě už zůstala natrvalo. Nejraději vzpomíná na práci šičky, většinu profesního života ale strávila v punčochárně. „Zvyknout si na baťovský režim byl kumšt, ale nestěžuji si,“ podotkla při vzpomínce.
Dětství měla prosté, ale šťastné
Dětství Marie se vyznačovalo chudobou, ale také radostí. „Neměli jsme žádné takové pochoutky (ukazuje na bohatý narozeninový stůl, na jehož přípravě se podílela). Jablka jsme si mohli k jídlu u sedláka nasbírat, ale nesměli jsme je trhat. Maso maximálně jednou týdně, z kterého se uvařila polévka a maso nakrájelo pro všechny. Jedlo se, co se urodilo, hlavně brambory, luštěniny a zelí. Knedlíky a těstoviny pro nás byly drahé. Měla jsem krásné mládí. Když vzpomínám, vždy říkám, že jsme byly šťastné děti, neznaly jsme pamlsky, všichni jsme na tom byli podobně a nezáviděli jsme si,“ popisuje oslavenkyně.
Zajímavá je i její vzpomínka na Vánoce. Stromeček jim z důvodu omezeného místa visel od stropu dolů nad stolem, kolem kterého se jako početná rodina scházeli. Ona a dva sourozenci, rodiče a rodina s deseti dětmi, u které určitou dobu bydleli.
Mohlo by vás zajímat
Stále vaří i chodí na procházky
Přes svůj věk se paní Nováková snaží zůstat co nejvíce soběstačná. Ve svém bytě si sama vaří, obstarává řadu běžných domácích prací, ráda chodí na procházky i na nákup a zajímá se o dění ve městě.
Co přispělo k dožití tak vysokého věku, se těžko odhaluje. Její maminka takové štěstí neměla, zemřela krátce po 50. roce života.
Oslavenkyně se netají tím, že si dopřává každé ráno i večer slabou půlku slivovice a v jídle se nikterak neomezuje. „Já mám ráda bůček a peprná jídla. Jíst mi chutná, ale nepřiberu. Nevybírám si. Na čokoládu jsem nebyla zvyklá, ale sladké si dám. Ráda si dobře uvařím, na co mám chuť,“ řekla oslavenkyně.
Plánuje návrat do rodného kraje
Přestože ji těší společnost rodiny i přátel, přiznává, že vysoký věk přináší také samotu. Manžel jí zemřel před 38 lety a přežila i jednoho ze svých synů. Třebaže jí často dělá společnost mladší syn, který už mimochodem ve zdraví oslavil osmdesátku, a další potomci, přiznává, že dlouhověkost není jednoduchá. „Paní doktorka mně řekla, že jsem zdravá, že pro mě léky na žití nejsou. Ale já jsem už dlouho sama,“ posteskla si a zmínila smutnou realitu vysokého stáří.
V rodné Dolní Bečvě už nemá ani žádné příbuzné či známé. „Když jsem tam naposledy přijela, tak jsem sháněla, jestli tam žije někdo, koho jsem znala ze školy. Nikde nikdo. Ani dům jsem nepoznala, byl celý přestavěný,“ svěřila se paní Nováková.
Do rodné Dolní Bečvy ji to ale stále táhne. Pokud jí to zdraví dovolí, chce se tam letos v září s kamarádkou znovu podívat.
